Syn.: Tamarindus occidentalis Gaertn., Tamarindus officinalis Hook., Tamarindus umbrosa Salisb.
Česká jména: tamarynd (Huber 1596), tamarind východní (Presl 1846), tamarind indický (Mareček 2001)
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Tamarindus indica
Rozšíření: Je původní v tropické Africe, v oblasti od Senegalu přes Kongo a Etiopii až po Angolu a Mozambik, zasahuje i na Madagaskar a do Jemenu, byl zavlečen i na Kapverdské ostrovy. Do Indie a jihovýchodní Asie pronikl údajně již před naším letopočtem, patrně díky obchodním stykům a je zde od té doby běžně pěstován nejen jako užitková, ale i krajinářsky hodnotná dřevina. Již od 16. století se hojně pěstuje i v Mexiku a stal se tradiční složkou místní kuchyně. Poslední dobou se pěstuje nejen v Střední a Jižní Americe, ale dokonce i v jižních státech USA, například na Floridě.
Ekologie: V Africe rostl původně planě na savanách, a proto mu vyhovuje hodně světla a spíše sušší podmínky, přesto se dokázal aklimatizovat i na monzunové počasí jihovýchodní Asie a dokáže tudíž snášet i déletrvající deště. Jinak na kvalitu půdy není náročný a snáší dokonce i částečné zasolení. Strom rodí po čtyřech až šesti letech, zato pak může mít i několik metráků plodů. Zajímavostí je, že sklápí na noc listy, podobně jako je tomu u některých druhů citlivek.
Tamarindus indica
Tamarindus indicaTamarindus indica
Popis: Středně vysoký strom dosahující výšky až 25 metrů s širokou korunou a poněkud převislými větvemi. Listy jsou střídavé, sudozpeřené, jednotlivé lístky pak tmavě zelené, eliptické, o rozměrech cca 3,5 × 1 cm. Drobné vonné květy jsou v hroznech po 10–15, čtyřčetný, bělavý, záhy opadavý kalich přechází v korunu zprvu bílé, později nažloutlé barvy s červenavou kresbou. Z devíti tyčinek jsou plně vyvinuté většinou jen 3–4, zbytek je zakrnělý, čnělka je zakřivená, semeník svrchní. Plodem je zakřivený, nafouklý, zaškrcovaný, až 10 cm dlouhý lusk, který obsahuje dvě až dvanáct semen o průměru cca 1 cm, ta jsou obklopena červenohnědou až téměř černou kašovitou dření. Odrůdy pěstované v Asii obsahují většinou 6–12 semen a lusky jsou tím pádem delší, zatímco ty africké 2–6. Semena jsou leskle tmavohnědá a poněkud zploštělá. Dřeň, která je obklopuje, má silně sladkokyselou chuť a vysokou cukernatost (až 35 %).
Záměny: Jedná se o monotypický rod, proto záměny nepřicházejí v úvahu. V české zahradnické literatuře a různých zahradnických katalozích však je často komoleno národní jméno tamarind na tamaryšek, což je pochopitelně zcela jiná dřevina (Tamarix).
Tamarindus indica
Tamarindus indica

Tamarindus indica

Využití: Pěstuje se z mnoha důvodů prakticky v celém tropickém pásmu. Je to velice pohledný strom poskytující příjemný stín, proto je často vysazován v stromořadích či jako solitéra v blízkosti chrámů či jiných významných budov.
Patří také mezi důležité ovocné dřeviny, urostlý strom dokáže vyprodukovat až 350 kg plodů. Dřeň z lusků se jí syrová, ale i vařená, sušená, či jako součást některých tradičních jídel (dává s například do chutney a dalších kořeněných omáček či polévek). Dělá se z ní i marmeláda a některé nápoje, kupříkladu světle hnědý džus z tamarindu je sice dost sladký, ale přesto velmi osvěžující (vzhledem k obsahu kyselin však účinkuje lehce projímavě). Tamarindová marmeláda chutí připomíná trochu povidla, syrová dřeň je mazlavá a hodně sladká, takže se jí člověk rychle přejí. Lusky tamarindu jsou občas dováženy i do Evropy, ale při jejich nákupu nemá spotřebitel jistotu kvalitního chuťového zážitku. Díky velké choulostivosti zralých lusků je totiž často pěstitelé sklízejí předčasně, ale uměle dozrálé plody mají blátivou a nepříliš zajímavou chuť. Navíc při skladování nesmí teplota klesnout pod zhruba 10 °C a současně se doporučuje až 80 % vlhkost, což jsou podmínky stěží dosažitelné. Na trzích v tropech je zvykem, že zákazník před koupí smí ochutnat, tudíž podobný problém odpadá.
V některých zemích se jedí i vařené či syrové listy nebo květy, například na Filipínách jsou tradiční součástí polévky sinampalukan.
V ajurvédské medicíně se plody tamarindu používají s úspěchem na léčbu zažívacích potíží i jako nepříliš drastické projímadlo. Zajímavé je, že plody mají kromě vitamínu C i vysoký obsah vápníku a vitamínu B, což není pro ovoce typické.
Tamarind poskytuje i kvalitní načervenalé dřevo. Vzhledem ke své tvrdosti i trvanlivosti se hodí pro výrobu nábytku a podlah.
Poněkud kuriozní je využití přezrálých plodů v buddhistických chrámech. Tradičně se jimi leští mosazné předměty, protože dobře odstraňují patinu, patrně díky obsahu kyselin.
Jak již bylo řečeno, ovoce tamarindu se do Evropy ani Severní Ameriky příliš nedováží, zato pěstování tamarindu v mírném pásmu se začíná více rozšiřovat, protože se z něj dají setříhat překrásné bonsaje, které dobře snášejí i bytové podmínky. Vyžadují ale celoročně vysoké teploty.
Poznámka: V mnoha hlavně asijských jazycích má ovoce tamarindu jiný název, než vlastní strom a existuje také mnoho nářečních názvů. Například v Barmě se stromu říká Magee Bin, ale ovoce je Magee ti. V sanskrtu se mu říká tintidi, na Srí Lance puli, v Thajsku Má kăam (มะขาม), ve Vietnamu Já a třeba v Laosu maak Kham.
Tamarindus indica
Tamarindus indica
Fotografovali Vladimíra Loydová, dne 26. 1. 2012 (Thajsko, Bangkok a Kambodža, Phongphang); Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 14. a 23. 2 2010 (Jemen: Saná, na trhu; Sokotra, wádí Dirhur), 22. 3. 2004 (Keňa, Shima-la-Tewa, Mtwapa Creek).