Syn.: Targionia michelii Corda, Targionia germanica Corda
Čeleď: Targioniaceae Rumory – borečkovité
Rozšíření: Evropa (obecně v mediteránní oblasti, nejdále na sever zasahuje do Irska, jižní Anglie, Nizozemska a Německa), Severní Amerika (od Britské Kolumbie po Mexiko, směrem na východ do Utahu, Nevady, Arizony, Nového Mexika a Texasu), Jižní Amerika (Bolívie, Chile, Argentina), Makaronésie, Afrika (mediteránní oblast, Madagaskar, jižní Afrika), Asie (Turecko, Izrael, Himálaj, Indie, jižní Sibiř, Čína, Korea), jihovýchodní Austrálie, Tasmánie a Nový Zéland. V ČR na jediném místě, na vrchu Boreč v Českém středohoří. Sbírána ještě na vrchu Mužský u Mnichova Hradiště v roce 1935, později již neověřena. V SR se nevyskytuje.
Ekologie: Xerofyt, rostoucí na holé zemi. U nás na humózní půdě na okrajích ventarol, jedná se o reliktní výskyt.
Popis: Lupenité stélky nahloučené a přirostlé k substrátu, vidličnatě větvené. Jazykovitá stélka 1 cm dlouhá a 2–4,5 mm široká, sytě zelené, šedozelené až tmavozelené, okraje stélek černavě fialové, žebro nezřetelné. Na stélce jednoduché dýchací otvory obklopené 2–3 kruhy buněk. Dýchací dutiny vyplněné dlouhými asimilačními vlákny. Ventrální šupiny vzájemně se kryjící, purpurové s kopinatým celokrajným, vzácně brvitým přívěskem. Jednodomý nebo dvoudomý druh. Samčí receptakula přisedlá na dorzální části krátkých, vejčitě oválných, ventrálně – interkalárních větví; antheridia ponořená. Samičí receptakula terminální na hlavních stélkách, postupně růstem stélky zatlačena na spodní stranu, přisedlá. Sporofyt obalen bočně smáčklým involukrem, které je tvořeno dvěma lasturovitými chlopněmi. Dosti často plodný druh. Nepohlavní rozmnožování není známo.
Záměny: Dobře rozpoznatelný druh, v plodném stavu nezaměnitelný. Ve sterilním stavu rozpoznatelný podle dýchacích otvorů a dutin, či podle ventrálních šupin.
Ohrožení a ochrana: Kriticky ohrožený druh v ČR, uveden i v Červené knize ČR.
Poznámka: České jméno je odvozeno od názvu vrchu Boreč u Lovosic, který je jediným místem výskytu v ČR. Není problém ji na Borči nalézt a prohlédnout si ji. Ve vegetačním období však bývají stélky seschlé (pokud není právě do dešti) a lepší je přijít mimo vegetačním období, kdy je vzdušná vlhkost vyšší a především ventarolami stoupá ven vodní pára. Prosím, nesbírejte borečku, ani pro účel herbářování. České herbáře jsou plné položek tohoto druhu z vrchu Boreč.
Fotografovali Naďa Gutzerová a Topí Pigula v únoru 2009 (na Borči).