V této zemi snad není člověka, který by nevěděl, kde hledat město Telč. Někdy však i rekapitulace věcí nejjasnějších může přinést nové poznatky, a tak si to klidně zopakujme. Tak třeba na mapě Telč najdete na moravsko-českém pomezí, asi 30 km jižně od Jihlavy. V beletrii je nutno Telč hledat pod románovým titulem „Město šťastných lásek“, ve filmu u probouzení princezen, v Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO je zase od roku 1992 ukryta pod položkou „Historic Centre of Telč“. A na pohlednicích a v pestrobarevných dárkových publikacích se pak s oblibou schovává za básnickými obraty, jako Moravské Benátky, Kamenná báseň, Jezerní růže atd. Inu, tady všude je ona Bílá Telč.
Telč
Nejstarší zmínka o Telči pochází z roku 1180, víme také, že na konci 13. století byla vedle Staré Telče založena i Telč Nová. Ve 14. století přestalo být telčské panství královským zbožím a připadlo Oldřichovi z Hradce. V držení tohoto rodu pak Telč byla až do roku 1604. V renesanci vývoj města významně ovlivňovaly vztahy s jihem Čech, v době protireformace vytvářela kulturní situaci města zdejší jezuitská kolej. Významným majitelem Telče byl Zachariáš z Hradce (1526–89), který se zde usadil v roce 1550 a za jehož působení zažilo celé panství velký rozmach. Právě on nechal také přestavět telčský hrad na skvostný renesanční zámek. Roku 1712 zdědil panství František Antonín Liechtenstein-Kastelkorn, po něm jeho bratranec hrabě Alois Arnošt Podstatský z Prusinovic.
Telč
Snad nejpodstatnější událostí dějin telčského zámku je však jistě jeho přestavba v době Zachariáše z Hradce. Renesanční tvář zámku nebyla už následně nikdy více dramaticky měněna, zůstala ve své podstatě zachována až do současnosti. Telčský zámek a celé historické jádro města je proto zcela jedinečnou renesanční památkou celoevropského významu, v zemích severně od Alp pak téměř zázrakem.
Telč
Zámecká zahrada vznikla v blízkosti sídla asi kolem roku 1580. Ležela na místě starého opevnění mezi městem a zámkem. Dnes je uzavřena zámeckou kaplí Všech svatých a arkádovými ambity. Autorem plánu byl Ital Baltazar Maggi (Baldassare Maggi), kterého známe třeba i z letohrádku Kratochvíle. I když samotný zámek pozdějším přestavbám nepodlehl, původní dispozice zahrady však bohužel výrazně změněna byla. Čekali bychom asi pravidelnou renesanční zahradu, jenže už v roce 1835 měla údajně půdorys spíše nepravidelný. Později ji ještě doplnily letničkové záhony, keře, ovocné stromy, cesty byly vedeny nepravidelně, v okolí kašny byla jednoduchá pravidelná úprava z letniček.
Telč
Dnes je pravidelně řešen jen střed zahrady, kamenná kašna je lemována dvěma cestami a čtyřmi vzrostlými kužely tisu (Taxus baccata). Zbývající cesty jsou vedeny nepravidelně. Dosti nepatřičně zde působí statná vejmutovka (Pinus strobus), stojící v rohu zahrady a vysoko převyšující okolní střechy. Tento severoamerický druh borovice byl u nás vysazován až od 19. století, jeho přítomnost v renesanční zahradě je tedy snad až přespříliš laškovná. Svérázně jsou zde umístěny i další keře. Zahrada by si jistě zasloužila novou přestavbu, která by lépe odpovídala historickým souvislostem. Cenný je štukový reliéf na stěně paláce, který zobrazuje boha moří Neptuna.
Telč
Zcela jiného charakteru je zámecký park, který najdeme pod zámkem. Rozkládá se podél Telčského potoka a rybníků, jeho rozloha činí asi 6 hektarů. Panská zahrada tu prý byla už na přelomu 16. a 17. století, nedosahovala však dnešních rozměrů. Současný zámecký park je anglický, krajinářský, který zde vznikl až na přelomu 18. a 19. století. Za Liechtensteinů v něm byl postaven velmi úhledný klasicistní skleník, v němž v roce 1845 působil i později věhlasný český sběratel rostlin B. Roezl.
Telč
Parkem prochází několik cest, které jsou lemovány palouky a jednotlivými skupinami dřevin. Jistě zaujmou pěkné průhledy ke skleníku i k zámku, od rybníka se nabízí i kouzelné panorama města.
Nejstarší dřeviny v parku byly původu domácího, tvořily je ve většině olše, javory, lípy a jasany. Dnes nejstaršími stromy parku jsou zřejmě lípy, k nimž patří i tzv. Zachariášova lípa, která získala v celostátní anketě Strom roku 2008 titul Strom hrdina. Jedná se o asi 420 let starý exemplář lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s dutým a už i silně zkráceným kmenem, který dosahuje obvodu 760 cm. Vysadil ho zde údajně při narození syna někdejší majitel panství Zachariáš z Hradce.
Telč
Koncem 19. století začalo přibývat dřevin exotických, objevila se tu douglaska (Pseudotsuga menziesii), tsuga kanadská (Tsuga canadensis), dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos), jírovec malokvětý (Aesculus parviflora), líska turecká (Corylus colurna), dub červený (Quercus rubra) aj.
V letech 1910–37 působil v Telči jako zámecký zahradník František Rajmund (1871–1942) a jeho službu možno označit pro park za velmi přínosnou. Nové dřeviny byly vysazovány i později.
K. Hieke (1985) v telčském zámeckém parku napočítal 29 jehličnanů a 119 listnáčů. Ocenil především zdejší sbírku smrků, jalovců a buků. K nejcennějším dřevinám zařadil modřín Larix gmelinii, některé cypřišky (např. Chamaecyparis pisifera ´Plumosa Aurea´), olší Alnus ×spaethii, některé jírovce, či zmarličník Cercidiphyllum japonicum.
Telč
Telčský zámek nabízí milovníkům zahrad dva odlišné světy. Pod zámkem se nerušeně a mile vine kolem vodních ploch pěkný anglický park. Renesanční zámek je pro něj příjemnou kulisou, rozhodně si tyto dva odlišné vesmíry nepřekážejí. Trochu jiná situace se však nabízí přímo na zámku. Hojně navštěvovaná zámecká zahrada by určitě mohla vykazovat více renesančních znaků. Její současné řešení je vcelku nešťastné, tato zahrada neodpovídá historickému významu tohoto kulturního klenotu. Odhaduji, že vidět renesančního Neptuna pod vejmutovkou lze snad opravdu jedině v Telči.
Telč
Fotografováno dne 22. 9. 2013.