K pozoruhodným činnostem botanických zahrad patří pořádání zahraničních expedicí. Botanici našich zahrad sledují podmínky, ve kterých exotické rostliny rostou, studují cizokrajné rostliny přímo na přírodních stanovištích, nejednou jejich výpravy i voní novými objevy. Botanická zahrada Teplice začala pořádat první terénní akce v okamžiku, kdy byly dokončeny a otevřeny nové výstavní skleníky a pokračovaly definitivní úpravy expozic venkovních. Chile bylo vybráno jako cílová země z několika důvodů – jeho klima i flóra jsou tak pestré, že se mohou promítnout jak v subtropickém, tak xerickém skleníku a zpestřit mohou i expozici pod širým nebem, navíc pak bývá v evropských botanických zahradách spíše zemí opomíjenou.
Valle de la Luna
Prozatím realizované čtyři terénní akce dvou pracovníků zahrady pokryly území od severní hranice s Peru a Bolívií po ostrov Chiloé. Během expedic urazili botanici skoro 40 tisíc kilometrů a pohybovali se v pásmu od mořského pobřeží až do výšky 4600 m n. m. Pokaždé se soustředili na unikátní biom pouště Atacama, především na pobřežní formace lomas: závětrné svahy hor jsou v jinak bezvodé poušti trvale a pravidelně svlažované mlhami camanchacas, které se táhnou nad pevninu od chladného Tichého oceánu.
Santa gracias, nížinná Atacama
Pravým opakem je pak v jižní části Chile celoročně vlhký až mokrý valdiviánský temperátní deštný stálezelený les, na který pak ještě navazuje flóra chladné Patagonie.
valdiviánský les, Alerce Andino
Tři expedice proběhly v období chilského podzimu (jejich účelem byl především sběr semen), prozatím poslední, v listopadu a prosinci 2013, byla naopak akcí jarní, zaměřenou především na sběr cibulovin. Výsledkem expedic je nejen několik tisíc fotografií, ale především stovky druhů pěstovaných v teplických sklenících, tvořících pravděpodobně největší kolekci živých chilských rostlin v současné Evropě. V lednu a únoru 2015 se pak uskuteční expedice pátá, která by měla podchytit i letní aspekt. Všechny expedice jsou realizovány se souhlasem a ve spolupráci s Corporación Nacional Forestal (CONAF).
Euphorbia dilloniana
Euphorbia dilloniana je sukulentní pryšec, který nalezli pracovníci zahrady Jiří Haager a Hana Šedivá na čtvrté expedici v provincii Limarí. Popis tohoto nového druhu vyjde na konci roku 2014 v Euphorbia World. Druh byl pojmenován na počest emeritního kurátora The Field Museum v Chicagu Michaela Dillona, nejlepšího znalce pobřežních pouštních formací lomas v Chile a Peru, který je externím spolupracovníkem zahrady.
Araucaria araucana
Araucaria araucana reprezentuje jedny z nejstarších jehličnanů světa. Původní porosty najdeme v jižnější části Chile, kde období sucha netrvá většinou déle než dva měsíce. Roste velmi pomalu, až 40 m vysoké stromy jsou často starší než 1000 let. Volcán Llaima, NP Conguillio.
Puya berteroniana
Puya berteroniana dosahuje v květu až třímetrové výšky a z asi třiceti chilských bromélií patří k největším. Po odkvětu obráží a vytváří mohutné polykormony. Tato fotografie byla pořízena u cesty mezi Caleta El Toro a Ovalle v provincii Limarí.
Tillandsia marconae
Bromélie z rodu Tillandsia bývají obvykle epifyty. V Chile jich roste asi osm druhů, z nichž dva však rostou na vátých píscích rozpálených sluncem – říkává se o nich, že jsou epiarenické. Tillandsia marconae je z nich tou vzácnější, roste na sotva hektarové ploše poblíž obce Poconchile ve Valle de Lluta u města Arica.
Solanum metarsium
Solanum metarsium patří mezi drobnější druhy rodu, jehož skoro čtyřicet druhů v Chile roste. Najdeme ho pouze na nejzazším severu země ve výškách kolem 3500 m. Fotografováno nad obcí Socoroma v regionu Arica a Parinacota.
Solanum remyanum
Lilek Solanum remyanum, obývá nejsušší místa pouště Atacama a často přežívá jen díky kondenzaci mlh. Zde u Vallenaru využil místní srážku, díky které na ploše asi dvou arů vznikla jakási „zahrádka“. Po dozrání budou semena v půdě čekat na další déšť třeba i víc než deset let.
Alstroemeria werdermannii
Alstroemeria werdermannii je barevně proměnlivá, hojnější je její fialově růžová forma. Žlutou, dříve označovanou jako var. flavicans, jsme zastihli na vátých píscích západně od města Vallenar. Na kořenech se v asi půlmetrové hloubce tvoří zásobní hlízy.
Cortaderia araucana
Z šesti chilských druhů pampasu je Cortaderia araucana jedním z menších, sotva dvoumetrových. Tuto travinu najdeme na horských svazích mezi 400 a 2000 m n. m. na půdách, jejichž základem je sopečný popel. Volcán Llaima, Národní park Conguillio.
Alonsoa meridionalisBipinnula fimbriata
Alonsoa meridionalis patří jistě mezi nejznámější chilské letničky, které se objevují i na našich zahradách. Detail byl pořízen na pastvině mezi Los Vilos a Caimanes. V Chile najdeme samozřejmě i orchideje, ke zdejším endemitům patří tato Bipinnula fimbriata. Obě fotografie pocházejí ze stejné lokality.
vicuni na bofedalu u Lago Chungará
Článek je součástí projektu Botanické zahrady jak je neznáte (Přínos botanických zahrad České republiky pro ochranu rostlin).

PS
PS
MŽP