Jan Josef Těšitel se narodil dne 10. května 1876 v Dolní Krupé u Havlíčkova Brodu, zemřel v roce 1960. Byl českým zahradníkem a učitelem zahradnických škol, působil v někdejším Rakousku-Uhersku i Německu. Byl také autorem zahradnické literatury.

Sepsal řadu praktických zahradnických příruček, které vycházely nejčastěji v edici Rolníkova knihovna a v Macháčkově Knihovně Československých zahradnických listů. K těmto veskrze užitečným titulům patří například:

  • Pěstování květin v zahradách a zahrádkách (Praha 1923)
  • Pěstění rostlin skleníkových a pokojových (Praha 1923)
  • Květinová výzdoba oken a balkonů, květinových stolků, chodeb a schodišť (Praha 1923)
  • Pěstování kaktusů a jiných, jim podobných rostlin tučnolistých (Praha 1924)
  • Palmy – jejich pěstování a ošetřování (Praha 1925)
  • Nejlepší okrasné keře a stromy našich zahrad (Praha 1927)
  • Zahradnický receptář – snůška pokynů, rad a receptů pro majitele zahrad, zahrádek a milovníky květin (Praha 1928)
  • Zahradnický vševěd. Sbírka několika tisíc praktických rad z oboru pěstování ovocných stromů, keřů a rostlin, s popisem prací zahradních podle měsíců a přehledným rejstříkem, umožňujícím rychlou informaci (Praha 1936)
  • Květiny cibulovité, hliznaté, oddenkovité a s nimi příbuzné (druhé vydání Praha 1936)
  • V zahrádce od jara do jara – praktické a stručné návody, jak ošetřovati zahradní a pokojové rostliny, zeleniny, ovocné stromy a keře (třetí vydání Praha 1938)
  • Naše zahrada – kalendarium prací, prováděných v zahradě zelinářské, květinové, ovocné a kolem bytových květin v jednotlivých měsících, kdy a jak je prováděti, aby bylo dosaženo nejlepších výsledků (Praha 1942)
  • Pěstování zeleniny v domácích zahrádkách (Praha 1944)
  • Zahrádkářovy otázky o ochraně ovocných stromů a keřů, bobulovin a zeleniny proti škůdcům a chorobám a zahradníkovy odpovědi (Praha 1945)
  • Živé ploty, plůtky a lemovky okrasné, užitkové a ochranné (Praha 1946)
  • Pěstování ovocných stromů v domácích zahradách (Praha 1946)

Tyto příručky měly v době svého vzniku jistě značný ohlas, byly nezřídka vydávány opakovaně, obvykle ve vydáních upravených, rozšířených. Vedle této literatury ryze zahradní však J. J. Těšitel pracoval také na publikacích slovníkových. O jejich smyslu sám například poznamenal:
Jestliže se praví, že člověk jest tolikrát člověkem, kolik jazyků ovládá a umí, zahradník jest takovým hlavně tehdy, ovládá-li náležitě odborné rostlinné názvosloví. (…) Dnešní doba žádá od každého jednotlivce více, ba mnohem více, než tomu bylo před málo desítkami let.
Je tedy zřejmé, že ambice J. J. Těšitele nesměřovaly až na Olymp akademické botaniky, jeho slovníky měly sloužit především zahradnické praxi. K těmto slovníkovým pracím patří:

  • Slovníček rostlinných druhů (Praha 1912). Třetí vydání tohoto slovníku: Slovníček druhových jmen rostlin (Praha 1948)
  • Zahradnický slovníček terminologický. Sbírka slov v odborných knihách, časopisech i praksi zahradnické nejhojněji se vyskytujících (Praha 1920)
  • Botanická jména rostlinná, jejich původ a vysvětlení (Pardubice 1924)
  • Slovníček rostlinných rodů a druhů s udáním jmen autorů, tříd, českých názvů (druhé vydání Praha 1927)
  • Slovníček odrůdových jmen rostlinných (druhé vydání Praha 1928)

Smysl Těšitelovy slovníkové činnosti lze tedy spatřovat především v kodifikaci českého národního jmenosloví rostlin. Vyšel z odkazu klasiků české botaniky – z děl Preslových, Čelakovského aj. Ostatně k Preslovi se hrdě hlásí například dedikací ve Slovníčku rostlinných rodů a druhů, kam neváhal připsat slova Nehynoucí památce Jana S. Presla.
Těšitel sám se ve vytváření nových českých jmen rostlin příliš neangažoval, konstatoval pouze, že většina rostlin českého jména postrádá; musíme proto používati u takových rostlin v každém případě jen jmen latinských. To bylo samozřejmě na škodu věci, sama podstata potřeby národních jmen rostlin rozhodně nespočívá ve strohém kopírování latinské podoby jména. Avšak nutno uznat, že jeho snaha alespoň o excerpci starší literatury – opřená o jeho dojemnou víru, že člověka lze povýšit vzděláním – byla cenným rysem jeho slovníkové tvorby, které si můžeme považovat i dnes. Musíme totiž konstatovat, že současná česká botanika na poli českého národního jmenosloví rostlin zcela selhala. Hořké plody této arogance k jazyku ponese botanická čeština ještě velmi dlouho.
Těšitel