Syn.: Thalictrum flavum subsp. euflavum Osvač., nom. inval., Thalictrum altissimum Thomas, Thalictrum angustatum Weinm. ex Lecoy., Thalictrum anonymum Wallr. ex Lecoy., Thalictrum belgicum Jord., Thalictrum capitatum Jord.
Česká jména: žlutuha bledě žlutá (Opiz 1852), žluťucha žlutá (Dostál 1950), žluťucha slatinná (Dostál 1989), žluťucha žlutá (Kubát 2002)
Slovenská jména: žltucha žltá (Dostál 1950), žltuška žltá (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité
Rozšíření: Evropa, na severu roste i za polárním kruhem, na jihu je rozšířena méně, na východě zasahuje na Sibiř a k Altaji. Dále roste na Kavkaze, v Turecku a v severovýchodní Africe. U nás roste vzácně, v nížinách, méně v pahorkatinách, především v Polabí a na jižní a jihovýchodní Moravě.
Ekologie: Roste na slatinných i rašelinných loukách, na krajích vodních nádrží, v příkopech, v lemech lužních lesů. Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalá bylina vysoká 50–200 cm s plazivým, výběžkatým oddenkem. Lodyha je přímá, olistěná, čepele listů jsou 2–3× zpeřené, v obrysu trojúhelníkovité, lístečky jsou podlouhlé až široce nebo klínovitě obvejčité, většinou laločnaté. Květenstvím je přímá, mnohokvětá lata. Květy jsou vzpřímené, vonné. Okvětní lístky jsou čtyři, rozestálé, bělavé, záhy opadavé. Tyčinky jsou nápadné, žluté, delší než okvětí. Plodem je nažka.
Využití: Kořen se kdysi používal k barvení látek na žluto.
Ohrožení a ochrana: Žluťucha žlutá patří k silně ohroženým druhům květeny ČR (C2b), zákon ji chrání ve stejné kategorii (§2). Na Slovensku je řazena k druhům zranitelným (VU).
Fotografováno dne 2. 7. 2011 (Česko, NPP V Jezírkách).