THALICTRUM MINUS L. – žluťucha menší / žltuška menšia

Syn.: Thalictrum arenarium Butcher, Thalictrum elatum Jacq., Thalictrum majus Crantz, Thalictrum minus subsp. arenarium (Butcher) Clapham, Thalictrum minus subsp. majus (Crantz) Rouy et Fauc., Thalictrum minus var. majus (Crantz) Hook. f. et Thomson, Thalictrum sylvaticum W. D. J. Koch, Thalictrum transsilvanicum Schur
Čeleď: Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité

Thalictrum minus

Rozšíření: Eurasijský druh s obrovským areálem sahajícím od Britských ostrovů až po Japonsko, přesahující i do severozápadní Afriky. Druh je morfologicky variabilní, rozlišuje se několik infraspecifických taxonů. U nás roste zejména v severozápadní a střední části Čech, na Českomoravské vrchovině i na jižní a střední Moravě.

Ekologie: Druh světlých listnatých lesů, vlhčích luk, křovin a zarostlých skal. Preferuje nevápencové horniny. Těžiště výskytu je v kolinním a suprakolinním stupni. Kvete v červnu a červenci, někdy až do srpna.

Biotop

Popis: Vytrvalá, 20–120(–200) cm vysoká bylina. Oddenek je krátký s neztlustlými kořeny. Lodyha je krátce vystoupavá nebo přímá, rovnoměrně od báze po květenství listnatá, rovná nebo v uzlinách zprohýbaná, oblá nebo žlábkovaně hranatá, lysá nebo žláznatá, jednoduchá nebo v horní polovině větvená. Dolní a střední listy třikrát až čtyřikrát trojeně zpeřené, řapíky jsou na bázi pochvaté, lístky jsou okrouhle obvejčité, vpředu troj- až pětizubé, na líci tmavě, na rubu světleji zelené, nejvyšší listy jsou menší, méně dělené, často přisedlé, v listeny přecházející. Lata je v obrysu vejčitá, rozkladitá nebo stažená. Květy jsou velmi četné, malé, nicí, okvětních lístků je 4–5, jsou vejčité, 2–3 mm dlouhé; nitky tyčinek jsou tenké, prašníky čárkovité. Plodem je nažka.

Ohrožení a ochrana: V ČR je žluťucha menší zařazena mezi ohrožené druhy (C3), zákonem však chráněna není.

Thalictrum minusThalictrum minus
Thalictrum minus

Fotografováno ve dnech 27. 6. 2008 a 21. 5. 2009 (Česko, Praha, PR Chuchelský háj).