Možná i vás dojal příběh Susan Boyleové – novodobé Popelky, a tak trochu i Lízy Doolittleové v jedné osobě. Když vstoupila na jeviště letošní soutěže Britain’s Got Talent, všichni se jí smáli, když z něj odcházela, všichni ji milovali.
…I had a dream my life would be
So different from this hell I’m living
So different now from what it seemed
Now life has killed the dream I dreamed…

To jsou poslední slova písně, kterou objala svět. Je naprosto jedno, o čem sníme. Sen o štěstí může být klidně i snem o dráze profesionální zpěvačky, Susan po ničem jiném netoužila. V oné soutěži však nakonec nezvítězila, a tak se téměř zákonitě ze všeho zhroutila. Když už totiž jednou člověk natáhne ke svému snu ruku, navíc se ho přímo dotkne, může ho následná nepřízeň osudu stát i soudnost. To se jistě netýká jen Susan Boyle. Nebyla by tedy na rozbité sny a ztrápená srdce na tom široširém světě nějaká účinná bylinka? Milosrdný srdcehoj? Nechtějme však žádnou trapnou drogu – jejich účinky jsou jen velmi dočasné a později přinášejí ještě horší obtíže. Chtělo by to něco zaručeného…
Plinius ve 24. knize svého nejvýznamnějšího díla hovoří o rostlině Theombrotion. Odvolává se na Démokrita, říká, že ona rostlina roste nedaleko Choaspe, čímž je snad míněno okolí řeky Karkheh v západoíránské provincii Chúzistán. Je to prý rostlinka pestrá jako páv a má i výtečnou vůni. Perští králové ji údajně pili proti všem útrapám těla, ale i mysli – Theombrotion xxx schoenis a Choaspe nasci, pavonis picturis similem, odore eximio; hanc a regibus Persarum bibi contra omnia corporum incommoda instabilitatemque mentis et iustitiae, eandem semnion a potentiae maiestate appellari.
Ctěná Stéphanie Félicité du Crest de Saint-Aubin, hraběnka z Genlis a markýza ze Sillery, ve svém pozoruhodném pojednání o rostlinách z přelomu 18. a 19. století o Theombrotionu tvrdila, že by se snad mohlo jednat o Sedum acre. Pardon, vážená komteso, ale tato možnost se jeví jako velmi nepravděpodobná. Madam Philpotová zase později Theombrotion ztotožňovala s bájnou bylinou zvanou Haoma. No a tuto rostlinu mnozí spojují s Ephedrou. Ta určitě posílit dokáže, ale rozhodně postrádá paví pestrost a určitě ani blaženě nevoní. Haoma tedy pliniovským Theombrotionem asi také nebude. Škoda, hledaný srdcehoj asi nenajdeme.
Co na závěr říct? Když se váš sen pod tíhou života rozplyne, řekněte si, že ve svém trápení nejste sami – lék na bolavou mysl už hledali mnozí před vámi, budou ho hledat i mnozí po vás. Je to už tak na světě zařízeno, život je prostě trápení, žít znamená bolet. Naštěstí je ale velmi pravděpodobné, že zas přijdou chvíle, kdy si na božský Theombrotion ani nevzpomenete, nebudete mít pro to sebemenší důvod. Určitě to tak bude i u Susan Boyle.
Pestrost Theombrotionu