Syn.: Flemingia grandiflora Roxb. ex Rottl., Thunbergia cordifolia Nees in DC.
Česká jména: šmatatka (Presl 1846), smatavka (Mareček 2001)
Čeleď: Acanthaceae Juss. – paznehtníkovité
Thunbergia grandiflora
Rozšíření: Je původní v jihovýchodní Asii – Sikkim, Indie, Thajsko a jižní Čína. Jako zplanělá se vyskytuje na tichomořských ostrovech (Fidži, Francouzská Polynésie, Guam, Havaj, Nová Kaledonie, Palau, Samoa atd.), v Austrálii, Kostarice, na ostrovech Indického oceánu (Réunion a Seychely). V Austrálii se stává velmi problematickou invazivní rostlinou, dokáže pokrýt i několik hektarů porostu zbytků tropických pralesů.
Ekologie: V tropických oblastech roste v lesích a často na vlhčí narušené půdě v okolí lidských sídel. K růstu vyžaduje dostatek světla.
Thunbergia grandiflora
Popis: Popínavý keř, jehož výhony dosahují délky až 30 m, starší výhony dřevnatějí. Listy jsou vstřícné, 7–20 cm dlouhé, 3–18 cm široké, zašpičatělé, plně vyvinuté jsou u báze většinou srdčité, okraj v dolní části s několika hrubými zuby nebo naznačenými laloky, s 5–7 hlavními žilkami. Květy vyrůstají z paždí listů nebo v hroznech až 2 m dlouhých. Na bázi květu jsou dva srostlé listence, 2–4 cm dlouhé, nazelenalé s hnědavými skvrnkami, které zakrývají kalich. Koruna je světle modrofialová, v jícnu žlutá, široká 5–10 cm, s lehce šikmou korunní trubkou dlouhou 3–8 cm, rozšířenou v 5 tmavě žilkovaných laloků, spodní lalok je uprostřed slabě vyklenutý. Plody jsou kulovité, o průměru 1–2 cm, se zobanem až 2 cm dlouhým.
Thunbergia grandiflora
Thunbergia grandiflora
Záměny: Podobná Thunbergia laurifolia se liší tvarem listů, které jsou eliptické, na konci zašpičatělé.
Využití: Pěstuje se jako okrasná rostlina v parcích a zahradách v tropických i subtropických zemích, v mírném pásmu jí není možné pěstovat celoročně venku, přezimuje při teplotě 12 °C.
Thunbergia grandiflora
Fotografováno dne 23. 11. 2010 (Réunion, Saint Giles les Bains).