Syn.: Daphnaceae Vent.
Daphne glomerata
Struthiola eckloniana
POPIS:
Převážně keře nebo malé keříky, vzácně větší stromy (např. Aquilaria sinensis) nebo liány (Synaptolepis); bylin je velmi málo, výjimečnou jednoletkou je vrabečnce roční (Thymelaea passerina). V pletivech jsou nejčastější bikolaterální cévní svazky, kolaterální jsou vzácné (v rodech Drapetes a Kelleria). U druhů s bikolaterálními svazky dochází k nepravidelnému druhotnému tloustnutí, v rodu Wikstroemia se zakládají koncentrické kruhy kambia. Odění, pokud je přítomno, je tvořeno jednobuněčnými nežláznatými chlupy.
Listy jsou uspořádány nejčastěji střídavě, vzácněji vstřícně (např. u Wikstroemia salicina), jsou vždy jednoduché, opadavé (např. Daphne mezereum) nebo vytrvávají po více sezón (např. Daphne arbuscula), a pak jsou často kožovité; listy mohou mít i erikoidní charakter, pak tedy jsou jehlicovité nebo šupinovité (jihoafrické druhy rodů Gnidia, Struthiola a Passerina) nebo dokonce sukulentní (Thymelaea hirsuta). Palisty vždy chybějí.
Květy mohou být jednotlivé (např. Daphne mezereum), nebo květenství má podobu laty (např. Wikstroemia glabra), hroznu (např. v rodu Struthiola), okolíku (např. Daphne cneorum) nebo strboulu (např. Gnidia socotrana); listeny v květenství bývají přítomny. Převažují rostliny s oboupohlavnými květy, ale jsou známy i typy s květy jednopohlavnými, které mohou podmiňovat jednodomost, dvoudomost (např. řada druhů rodu Octolepis nebo Pimelea pauciflora), ale i gynodioecii (např. Pimelea biflora); květy jsou cyklické, stavěné podle čísla 4 nebo 5, výjimečně 6 (Stellera), často jsou zdánlivě jednoobalné; květní lůžko je prohloubené a většinou vytváří zřetelnou trubkovitou češuli (s výjimkou rodu Synandrodaphne); kališní lístky vyrůstají většinou na vrcholu češule a bývají korunovitě zbarvené, volné, někdy bývají nestejné (např. v rodu Lachnaea); korunní lístky jsou často redukované na nepatrné šupinovité útvary nebo zcela chybějí, pokud jsou přítomny (např. v rodu Dicranolepis), jsou srostlé, tvoří je (3–)4–5(–12) střechovitě uspořádaných cípů vyrůstajících v ústí češule, někdy mohou být i delší než kalich. Andreceum tvoří nejčastěji 2 kruhy tyčinek (8 nebo 10); vzácněji je kruh pouze jeden (např. Struthiola), andreceum je redukované pouze na 2 tyčinky (Pimelea), nebo je jich více než 10 (až 100 u některých druhů rodu Octolepis); v květech bývají občas přítomna staminodia (např. v samičích květech dvoudomých druhů rodu Octolepis), která mohou mít petaloidní charakter. Gyneceum vzniká nejčastěji srůstem 2 plodolistů, řidčeji do srůstu vstupuje plodolistů 3–6, výjimečně až 12 (u podčeledi Octolepidoideae); semeník je svrchní, synkarpní, v případě dvouplodolistového semeníku jednopouzdý (pseudomonomerní: jednou pouzdro zakrní a čnělka vyrůstá excentricky), v ostatních případech většinou dvoupouzdrý (např. v rodu Aquilaria); v každém pouzdře se vyvíjí jediné vajíčko, čnělka je jediná, blizna hlavatá.
Plody jsou suché nebo dužnaté. Ze suchých jsou časté nažky, zpravidla obalené vytrvalou češulí (např. Thymelaea), mnohem řidčeji tobolky (např. Aquilaria a Tepuianthus). Dužnaté plody mají nejčastěji charakter peckovic (např. Daphne), vzácněji bobulí (Wikstroemia). Na semenech bývají často přítomny ariloidy v podobě masíčka nebo zdužnatělého přirostlého poutka; uvnitř je někdy přítomen tenký endosperm; embryo je dobře diferencováno, s 2 dělohami.
Z obsahových látek bývají velmi často přítomny diterpenoidní alkoholy nebo alkaloidy, kumariny a jejich glykosidy (např. dafnetoxin v rodu Daphne); takové druhy jsou jedovaté. U všech druhů se předpokládá C3 fotosyntéza.
Thymelaea hirsuta
Gnidia socotrana
ROZŠÍŘENÍ:
Nevelká čeleď, v současné době je do ní řazeno 44–46 rodů a podle nejnovějších názorů až 950 druhů. Převážná většina druhů roste v tropech, do mírného pásma zasahuje je nevelký počet druhů, zejména z rodů Daphne a Thymelaea. Nápadný je dosti vysoký počet druhů v subtropech jižní polokoule; jedno z vývojových center se nachází v jižní Africe, kde jsou velmi početně zastoupeny např. rody Gnidia a Lachnaea. Rod Pimelea značně diverzifikoval v Austrálii.

RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Daphne
Gnidia
Passerina
Stellera
Struthiola
Thymelaea
Wikstroemia

EKOLOGIE:
Květy jsou opylovány hmyzem, vzhledem k vůni jsou zřejmě častí opylovači noční motýli. Typická stanoviště jsou křovinaté porosty na osluněných místech – ve Středozemí macchie (např. Thymelaea hirsuta), v Kapsku fynbos (např. Gnidia, Lachnaea, Passerina, Struthiola), v Austrálii mallee (Pimelea a Thecanthes), ale i jiné typy tropických křovin (Wikstroemia). Méně druhů je stínomilných a roste v lesích, např. středoevropský lýkovec Daphne mezereum, ale i další druhy tohoto rodu. Nízké keříky jsou typické pro vegetaci skalních terásek, resp. míst nad horní hranicí lesa, což se například týká řady evropských druhů lýkovců (Daphne). Některé tropické stromové nebo liánovité druhy provázejí deštné lesy (např. druhy rodu Gonystylus na Borneu). V čeledi jsou zcela výjimečné jednoleté byliny, které rostou jako plevele (Thymelaea passerina).

PŘÍBUZNOST:
Čeleď je v evolučních systémech kladena do příbuzenstva slézovitých (Malvaceae) nebo pryšcovitých (Euphorbiaceae). Problematické je vřazení rodu Tepuianthes, jehož druhy jsou endemity Guyanské vysočiny v Jižní Americe, rovněž se vede diskuse o klasifikaci převážně jihoasijsko-australské podčeledi Octolepodoideae jako samostatné čeledi.

VYUŽITÍ:
Nejen evropské lýkovce (Daphne), ale i asijské druhy rodu Stellera a tropické druhy rodů Gnidia a Pimelia se pěstují jako okrasné rostliny. Mnoho druhů produkuje ceněné vonné dřevo (např. čínský rod Aquillaria), z některých se přímo vyrábějí parfémy (Wikstroemia).
Množství tříslovin a případně alkaloidy předurčují využití v tradičním léčitelství. Z dřeva některých druhů (např. Stellera chamaejasme) se rovněž vyrábí papír.
Wikstroemia uva-ursi