Jezero Titicaca se nachází na andské náhorní plošině Altiplano, na hranicích mezi Peru a Bolívií, v nadmořské výšce 3812 metrů. Se svou rozlohou okolo 8500 km2 je nejen největším jezerem Jižní Ameriky, ale zároveň největším vysokohorským jezerem na světě. Jeho maximální hloubka činí 281 m, průměrná hloubka je 107 m. Západní část jezera patří Peru, východní náleží Bolívii.
Titicaca
Je tektonického původu a je pozůstatkem na konci pleistocénu zaniklého jezera Ballivián, které se rozkládalo na převážné části dnešní náhorní plošiny Altiplano. Mnoho zdejších obyvatel jej uctívá jako posvátné místo a věří, že v jeho hlubokých vodách žijí duchové. Podle andských mýtů se v něm zrodila civilizace a povstaly z něj hvězdy, Slunce a Měsíc. Současný název jezera pochází z jazyka Aymarů, kteří jezero obývali ještě před příchodem Inků. Titi v ajmarštině znamená puma a khakha skála nebo taky kámen, tedy pumí skála.
Titicaca
Klima je zde suché a chladné. Voda v jezeře dosahuje průměrné teploty mezi 10 až 13 °C, zatímco v okolní krajině dochází k velkým teplotním výkyvům mezi dnem a nocí, a to zejména v období sucha (od dubna do listopadu). Celkový roční průměr srážek v povodí jezera Titicaca je zhruba 670 mm. V období dešťů, od prosince do března, spadne 75 % ročních srážek, relativní vlhkost dosahuje 53 %, je vyšší než v okolních oblastech. Do jezera Titicaca ústí přes 25 říček a řek, z nichž největší je Río Ramis. Jeho vody odvádí pouze jediná řeka Desaguadero do níže položeného bezodtokového jezera Poopó, zbytek vody se odpařuje.
Na části peruánských břehů jezera byla zřízena přírodní rezervace La Reserva nacional del Titicaca. Vznikla v roce 1978 v provinciích Puno a Huancané a rozkládá se na ploše 361 km2. Rezervace je chráněna mezinárodní Ramsarskou úmluvou, která slouží k ochraně mokřadů významných především pro výskyt ptactva.
Titicaca
Z floristického hlediska se celá oblast okolo jezera Titicaca nachází ve Středoandské provincii. Odhaduje se, že přímo v jezeře roste na 10 druhů vodních makrofyt. Vyskytuje se tu například sladkovodní kapradina Azolla filiculoides (Salviniaceae), miříkovitá Lilaeopsis macloviana, stolístek Myriophyllum quitense, okřehek hrbatý (Lemna gibba), pupečník Hydrocotyle ranunculoides (Araliaceae), vodní mor Elodea potamogeton (Hydrocharitaceae), táhlice Ruppia maritima (Ruppiaceae), šejdračka bahenní Zannichellia palustris. Z čeledi šáchorovitých v těsné blízkosti jezera jsou zastoupeny druhy Schoenoplectus californicus a Scirpus rigidus, ze sítinovitých patrně i sítina žabí (Juncus bufonius), také Juncus ebracteatus a Juncus imbricatus. Dále se tu můžeme setkat s pryskyřníkem Ranunculus praemorsus, potočnicí lékařskou (Nasturtium officinale), blatěnkou Limosella subulata a kejklířkou Mimulus glabratus z čeledi krtičníkovitých. Vodní tučnicovité zastupuje Crassula venezuelensis.
Titicaca
Kamenité a štěrkové břehy jezera osídlil polokeř Stuckertiella capitata a nízké Gnaphalium purpureum (oba druhy Asteraceae), Margyricarpus pinnatus (Rosaceae), vyskytují se tu i k zemi přitisklé druhy Cardionema ramosissimum a Paronychia muschleri (Caryophyllaceae), najdeme tu třeba i vlčí bob Lupinus mutabilis (Fabaceae) nebo kakost Geranium sessiliflorum (Geraniaceae).
Titicaca
Na suchých březích a na skalnatých stanovištích v okolí jezera zahlédneme například z keřů hvězdnicovitou Chersodoma jodopappa, chvojník Ephedra rupestris (Ephedraceae), legendární žlutobýl Cantua buxifolia (Polemoniaceae) objevuje se Bomarea involucrosa (Alstroemeriaceae) nebo Caiophora pentlandii (Loasaceae), Belonanthus hispidus (Caprifoliaceae), Clinopodium bolivianum a Lepechinia meyenii (obě Lamiaceae), z travin je tu kupříkladu Chondrosum simplex, Cortaderia jubata, Muhlenbergia peruviana, Poa gymnantha nebo Stipa ichu (vše Poaceae), ve štěrbinách skal se zabydlely i kapradiny, mezi nimi Woodsia montevidensis (Woodsiaceae) a Argyrochosma nivea (Pteridaceae). Ale spatříme tu i kaktusy, třeba druh Echinopsis maximiliana. Značnou plochu zabírají pastviny, v nichž dominují traviny z čeledi lipnicovitých, především z rodů Eragrostis, Stipa, Calamagrostis, Festuca a Poa.
Titicaca
Dřeviny zde zastupuje olše Alnus acuminata (Betulaceae), na sušších stanovištích zase Polylepis besseri (Rosaceae). Křovinatá vegetace zřídka přesahuje výšku 2,5 m, z vyšších dřevin tu rostou například Baccharis tola, Parastrephia quadrangularis (obě Asteraceae) a Fabiana densa (Solanaceae), v okolí jezera se vyskytují i Senna versicolor (Fabaceae), Tetraglochin cristata (Rosaceae), Colletia spinosissima (Rhamnaceae) a Adesmia spinosissima (Fabaceae). Avšak na březích jezera zaznamenáme i druhy nepůvodní, vysazené. K těm patří australský blahovičník Eucalyptus globulus nebo mediteránní cypřiš Cupressus sempervirens, ze sukulentů středoamerický rozchodník Sedum dendroideum.
Titicaca
V bažinatých oblastech peruánské národní rezervace Titicaca (La Reserva nacional del Titicaca) v severozápadní části jezera se nachází přes 40 „rákosových“ ostrovů, na kterých žijí dodnes potomci Uruů, jednoho z nejstarších indiánských kmenů v Jižní Americe. Lodní vyjížďky na peruánskou část jezera, jejichž součástí je i prohlídka plovoucích ostrovů, se organizují z přístavního města Puno. Na Islas Flotantes de los Uros jsme tedy vyrazili také, navštívili jsme i skutečný ostrov La Isla de Taquile.
Titicaca
Po přibližně půlhodinové jízdě motorovou lodí jsme dorazili k „plovoucím ostrovům“, kde jsme si nejprve vyslechli přednášku o stavbě a údržbě ostrovů, které jsou vyrobeny ze spleti skřípince Schoenoplectus californicus a mohou mít životnost až sto let. Zatímco spodní vrstva postupně uhnívá a odpadává, nahoru se přidává vrstva nová. Ostrovy jsou připoutány ke dnu jezera lany, aby se samovolně nepohybovaly. Mohli jsme se rovněž po ostrově projít a podívat se, jak se tu zdejším obyvatelům žije. Kromě jejich obydlí tu stála dokonce škola, pošta a rozhledna, ze které byl pěkný výhled do okolí. Nejvíce nás však zaujaly solární kolektory u „rákosových chýši“, ve kterých se potomci Uruů dívali na barevnou televizi. Svezli jsme se ještě na katamaránu z totory, kdo chtěl, zakoupil rukodělné výrobky, a pokračovali jsme v cestě na ostrov Taquile, druhý největší ostrov v peruánské části jezera Titicaca.
Titicaca
Ostrov Taquile (La isla de Taquile), v místním jazyce kečua zvaný Intika, leží na jezeře Titicaca asi 45 km daleko od přístavu Puno. Na necelých 6 km2 tu žijí potomci původních ostrovanů – Kečuánci a Aymarové, kteří se věnují převážně rybolovu, zemědělství a řemeslům. Ženy tu předou a tkají. Ale pletení je tu výhradně mužskou záležitostí. Během návštěvy ostrova jsme několikrát potkali muže, kteří pletli čepice jakoby nic dokonce při chůzi. Jako všude v Peru, tak i tady místní obyvatelé pěstují brambory, kukuřici, boby a chinovníky na terasových políčkách, vysazuje se i merlík Chenopodium quinoa, lichořeřišnice Tropaeolum tuberosum nebo šťavel Oxalis tuberosa. Nejvyšší bod ostrova dosahuje nadmořské výšky 4050 metrů a je odtud nádherný výhled na bolívijské zasněžené vrcholky And.
Titicaca
V oblasti jezera Titicaca našlo své útočiště na 60 druhů ptáků, mezi které patří například endemická potápka krátkokřídlá (Centropelma micropterum), plameňák andský (Phoenicoparrus andinus) nebo ostralka žlutozobá (Anas georgica). V jezeře žije 22 druhů měkkýšů, přes 20 druhů obojživelníků, z nichž k nejzajímavějším patří endemit jezera Titicaca a zároveň kriticky ohrožená vodní žába vodnice posvátná (Telmatobius culeus).
Dlužno říci, že jezero se už dlouho potýká s velkým znečištěním vody. Zejména to jsou splašky, fekálie a další organický odpad, který se do jezera dostává z okolních měst, především z peruánského města Puno a bolivijského velkoměsta El Alto. Ke zhoršování kvality vody přispívají také horníci těžící v okolí jezera kovové rudy a rozvíjející se zemědělství. Podle studií obsahuje voda vysokou koncentraci arsenu, kadmia a olova. Omezený odtok vody způsobuje akumulaci nečistot a jezero zvláště u pobřeží zarůstá řasami.
Titicaca
V oblasti jezera Titicaca najdeme mimo jiné tyto druhy původních rostlin:

Adesmia spinosissima (Fabaceae)
Ageratina pentlandiana (Asteraceae)
Alibertia pilosa (Rubiaceae)
Alnus acuminata (Betulaceae)
Amaranthus peruvianus (Amaranthaceae)
Ambrosia arborescens (Asteraceae)
Argyrochosma nivea (Pteridaceae)
Astragalus micranthellus (Fabaceae)
Azolla filiculoides (Salviniaceae)
Azorella compacta (Apiaceae)
Baccharis tola (Asteraceae)
Belloa piptolepis (Asteraceae)
Belonanthus hispidus (Caprifoliaceae)
Bidens andicola (Asteraceae)
Bomarea dulcis (Alstroemeriaceae)
Bomarea involucrosa (Alstroemeriaceae)
Buddleja coriacea (Scrophulariaceae)
Caiophora chuquitensis (Loasaceae)
Caiophora pentlandii (Loasaceae)
Calamagrostis vicunarum (Poaceae)
Calceolaria parviflora (Calceolariaceae)
Cantua buxifolia (Polemoniaceae)
Cardionema ramosissimum (Caryophyllaceae)
Castilleja pumila (Orobanchaceae)
Cheilanthes pruinata (Pteridaceae)
Chenopodium ambrosioides (Amaranthaceae)
Chersodoma jodopappa (Asteraceae)
Chondrosum simplex (Poaceae)
Clinopodium bolivianum (Lamiaceae)
Colletia spinosissima (Rhamnaceae)
Cortaderia jubata (Poaceae)
Crassula venezuelensis (Crassulaceae)
Echinopsis maximiliana (Cactaceae)
Echinopsis pentlandii (Cactaceae)
Eleocharis radicans (Cyperaceae)
Elodea potamogeton (Hydrocharitaceae)
Ephedra rupestris (Ephedraceae)
Escallonia myrtilloides (Escalloniaceae)
Galium hypocarpium (Rubiaceae)
Geranium sessiliflorum (Geraniaceae)
Geranium weddellii (Geraniaceae)
Gnaphalium purpureum (Asteraceae)
Gomphrena meyeniana (Amaranthaceae)
Grindelia boliviana (Asteraceae)
Gynoxys foliosa (Asteraceae)
Halerpestes cymbalaria (Ranunculaceae)
Hydrocotyle ranunculoides (Araliaceae)
Juncus bufonius (Juncaceae)
Juncus ebracteatus (Juncaceae)
Lemna gibba (Araceae)
Lemna valdiviana (Araceae)
Lepechinia meyenii (Lamiaceae)
Lepidium bipinnatifidum (Brassicaceae)
Limosella subulata (Scrophulariaceae)
Lupinus mutabilis (Fabaceae)
Margyricarpus pinnatus (Rosaceae)
Miconia poeppigii (Melastomataceae)
Mimulus glabratus (Scrophulariaceae)
Monnina salicifolia (Polygalaceae)
Muehlenbeckia volcanica (Polygonaceae)
Muhlenbergia peruviana (Poaceae)
Myriophyllum quitense (Haloragaceae)
Myrsine coriacea (Primulaceae)
Nassella meyeniana (Poaceae)
Nierembergia pulchella (Solanaceae)
Noticastrum marginatum (Asteraceae)
Oreomyrrhis andicola (Apiaceae)
Parastrephia quadrangularis (Asteraceae)
Paronychia muschleri (Caryophyllaceae)
Phacelia pinnatifida (Hydrophyllaceae)
Poa gilgiana (Poaceae)
Poa gymnantha (Poaceae)
Polylepis besseri (Rosaceae)
Ranunculus praemorsus (Ranunculaceae)
Ribes brachybotrys (Grossulariaceae)
Ruppia maritima (Ruppiaceae)
Salpichroa hirsuta (Solanaceae)
Schoenoplectus californicus (Cyperaceae)
Scirpus rigidus (Cyperaceae)
Selaginella peruviana (Selaginellaceae)
Senna versicolor (Fabaceae)
Solanum nitidum (Solanaceae)
Stipa ichu (Poaceae)
Stuckertiella capitata (Asteraceae)
Tetraglochin cristata (Rosaceae)
Verbena hispida (Verbenaceae)
Viguiera morelensis (Asteraceae)
Villanova oppositifolia (Asteraceae)
Woodsia montevidensis (Woodsiaceae)
Zannichellia palustris (Potamogetonaceae)
Titicaca
Fotografovaly Elena Kukučková a Jindřiška Vančurová (2006).