v minulé části našeho putování za vyobrazeními tolije bahenní v historické botanické literatuře jsme konstatovali, že tato zdánlivě nekomplikovaná rostlina činila starším ilustrátorům nezřídka problémy. Především nebyl výtvarníkům u květu jasný rozdíl mezi tyčinkami a nektariovými šupinami, zaznamenali jsme i nesrovnalosti v žilkování listů – často nervaturu souběžnou nevhodně nahradila žilnatina zpeřená.
Smolař
Detail květu v dnes již poměrně málo známém klíči středoškolského profesora Gottharda Smolaře z roku 1922 plně odpovídá reálu, nektariové šupiny jsou náležitě vykresleny a odlišeny od tyčinek. Později se už nejasnosti v zobrazení květu neobjevovaly.

MartinovskýZejbrlíkNovák

Avšak ani 20. století nebylo ušetřeno problému s žilkami na listu. Dlouho ve školních učebnicích přetrvávala mylná kresba z Polívkovy Názorné květeny a dokonce ještě v knize Jana Martinovského Naše rostliny: Klíč k určování z roku 1959 vykazují listy nervaturu chybnou. To už ale naštěstí byla v tak pozdní době jen výjimka, většina jiných ilustrací z druhé poloviny století zaznamenává již nervaturu správně. Patří k nim například ilustrace Otakara Zejbrlíka v Klikově Klíčí k určování rostlin (Praha 1965), vyobrazení Vlasty Kneblové v Dostálově Klíči (1954), Milanem Skochem nově pořízená ilustrace ve Faustově přepracování Polívkova Botanického klíče (1984) nebo vyobrazení Vojty Nováka v Burešově brožuře Vzácné a ohrožené rostliny Jeseníků (1989). K velmi dobře zpracovaným ilustracím tolije bahenní patří rozhodně práce Anny Skoumalové-Hadačové v akademické Květeně ČR.

KneblováSkochSkoumalova-Hadacova

Zahraniční kresby tolije si můžeme představit v ilustraci z knihy Waltera Hooda Fitche Illustrations of the British Flora z roku 1924, která byla použita ještě v roce 1958 i pro rumunský klíč Iuliu Prodana Flora mică ilustrată a Republicii Populare Romîne. Velmi zdařilou kresbu najdeme ve věhlasném holandském klíči Heukels‘ Flora van Nederland a samozřejmě v dobře i nám Čechům známém německém klíči Rothmalerově.

Walter Hood FitchHeukel

Rothmaler
Akvarely si připomeňme v pracích českých klasiků botanické ilustrace: Karel Svolinský, Květoslav Hísek, Jindřich Krejča, Zdena Krejčová, Vojtěch Štolfa k těmto klasikům určitě patří. Jistě dobře mezi nimi obstojí i výtvarný projev Věry Ničové.

Karel SvolinskýHísek
KrejčaKrejčová
ŠtolfaNičová

Zahraniční barevná zobrazení tolije bahenní si můžeme alespoň v rychlosti představit v Lindmanově Bilder ur Nordens Flora ze začátku 20. století, druhou polovinu minulého století jistě dobře dokáží zastoupit známá ilustrátorka německého nakladatelství Kosmos Marianne Golte-Bechtle a také ilustrace Clause Caspariho. Je tedy patrné, že česká i německá ilustrátorská tvorba se již na sklonku minulého století s tolijí dokázala vypořádat, zvítězil zde smysl pro detail a botanickou přesnost.

LindmanBechtleCaspari

S politováním však musíme konstatovat, že totéž nemůžeme říci o ilustrátorské škole britské. Vyobrazení Marjorie Blameyové, Barbary Everardové a Paula Wrigleyho v této konkurenci bohužel neobstojí. Při představě vrchovatě naložených palet s překlady komerčně úspěšné knihy The Wild flowers of Britain and Northern Europe do řady dalších evropských jazyků (ve kterých je jedna z ilustrací použita) se člověk zákonitě musí zamyslet nad tím, jestli by třeba nebylo vhodné toliji bahenní zkusit přesvědčit, aby dobrovolně změnila své žilkování listů. Anebo že by snad skutečně už tolije v Británii měla nervaturu zpeřenou?

FitterEverardPaul Wrigley

Je tedy zřejmé, že krásná tolije bahenní není vůbec kvítkem k výtvarnému provedení snadným.