Tolije bahenní – Rostlina roku 2010 – na našem území patří mezi nezaměnitelné rostliny, má vlastní čeleď a rod a u nás pouze jeden druh (avšak v celosvětovém areálu má rod asi 40 druhů). A tak je její zařazení v systému téměř jednoduché. Rostlina neputovala od jednoho jména k druhému, ani u ní nenajdeme taxonomické záhady. Jak se kdysi Linné rozhodl, tak je tomu dodnes. Ale i přes toto všechno se klíčový popis rostliny v průběhu botanických časů lišil. A jak, to snad zodpoví následující pohled do zažloutlých listů starých určovacích příruček. Tak vřele do minulosti. Zmiňme jen, že v následujících řádcích se jedná o doslovné opisy původní odborné češtiny a nikoli o chybová slova.

Sloboda, Daniel (1852): Rostlinictví, čili Návod k snadnému určení a pojmenování rostlin v Čechách, Moravě a jiných zemích rakouského mocnářství domácích. – Spisů musejních číslo XLII., v Praze, V Kommissí u Fr. Řivnáče.
Kalich a koruna 5lupenná, 5 brvitých, žlázovitých šupin v koruně. Tyčinek 5. Tobolka 1pouzdrá, na špici 4klapečná. V. 4. Devaterník, samolístek.
Prut ponejvíc 1listý, jednoduchý, vztyčený, ½–1 stř. zvýší, 1květý. Několik řapíkatých, srdčitých, kořenních listův. Plátky eliptičné, přitloustlé, bílé, žilnaté, tupé. Na vlhkých lukách, bažinách, železitých močálech. Srp. Zář. T. bahní. P. Palustris L.

Čelakovský, Ladislav (1868): Prodromus květeny české obsahující popisy a posud známé rozšíření cévnatých rostlin v království českém samorostlých a vůbec pěstovaných. – Komitét pro přírodní vyskoumání Čech, Praha.
P. palustris L. T. bahenní, srdečník, samolístek. Oddenek kolmý, uťatý. Listy srdčito-vejčité, obloučnatě žilnaté, celokrajné, přízemní v rozetce dlouze řapíkaté; řapík jich pošvatý, nejdoleji třísnitě brvitý. Lodyha 5hranná, nad dolejškem s 1 (zřídka 2) srdčitým objímavým listem, nad ním bezlistá, jednoduchá, 1květá. Patyčinky s 9–13brvami. Tobolka vejčitá, přímá.
½–1´ vys., lysá. Lodyha konečná, ač bývají někdy vedle lonské, na víceletém oddenkovém prýtu konečné lodyhy častěji 2 poměrně postranní, k nejhořejším lonským listům přízemním úžlabní lodyhy, nesoucí nejdoleji toliko šupinový list neb málo vyvinutý lupen se svazečkem listů v jeho úžlabí. Květ veliký, plátky mnohem větší než kalich, bílé s nervy od dolejška znoženě rozvětvenými, jako vyrytými, vodnatě bezbarevnými. Patyčinky žlutozelené, rovnající se vnitřnímu kruhu rozvětvených a neplodně přeměněných tyčinek. Před prvním (stranou na zad stojícím) kališním listem stojí vždy 1 ze 4 neb pořídku 3 plodolistů. Tyčinky vyvinují se po řadě, dle čísel 1, 4, 3, 2, 5 (čísla kališních lístků, před nimiž stojí), přikládají se v tom pořádku k pestíku a pak se rovněž tak na kališní lístky nazpět kladou, vyprášivše a ztrativše obyčejně svůj prašník.
Srpen, září. Na mokrých lukách a bařinách v rovině i v hornatých krajích, až na předhoří rozšířená, toliko v teplé pahorkatině vzácná neb scházející.

Formánek, Edvard (1887): Květena Moravy a rakouského Slezska. – Nákladem spisovatelovým, v Brně.
Parnassia palustris L. (Tolije bahenní.) Lysá. Lodyha přímá, hranatá, 1květá, nad spodkem s 1 srdčitě objímavým listem. Listy přízemní srdčitě vejčité, celokrajné, tupé, obloukovitě žilnaté, dlouze řapíkaté., řapík pošvatý, dole třísnitě brvitý. Květ veliký, plátky bílé, mnohem větší než kalich, s nervy od dolejška znoženě rozvětvenými, jako vyrytými. Patyčinky s 9–13 brvami, žlutozelené. Tobolka vejčitá, přímá. Oddenek kolmý, uťatý. V. 0,15–0,30 m.

Polívka, František (1900): Názorná květena zemí koruny české, svazek II. – nákladem R. Prombergra, v Olomouci.
Tolije bahenní v Polívkově Názorné květeně
Tolije bahenní v Polívkově Názorné květeně

A na závěr ještě přidejme krátký úryvek o toliji bahenní z pera Josefa Rosického. Ve své knize Květiny podzimní se zvláštním zřetelem ku květeně domácí (Praha 1888) se zmiňuje o botanické výlučnosti této rostliny následovně:

Rosický
Rosický