TSUGA CANADENSIS (L.) Carriére – tsuga kanadská / jedľovec kanadský

Syn.: Pinus canadensis L., Abies canadensis (L.) Michx., Picea canadensis (L.) Link
Česká jména: tsuga kanadská (Klika 1953), tsuga kanadská, jedlovec kanadský (Kubát 2002)
Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité

Tsuga canadensis

Tsuga canadensis

Rozšíření: Severní Amerika, východní část – severovýchod USA (Pennsylvania, Minnesota, Wisconsin, Indiana, Kentucky, Tennessee, Alabama, část Floridy), jihovýchodní okraj Kanady (Ontario, New Foundland), v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1830 m.
Do Evropy byla zavedena v roce 1736, na území Čech byla pěstována k roku 1812 na Hluboši. Státní dřevina státu Pennsylvania (USA).

Ekologie: Původně roste v oblastech s chladným humidním podnebím, roční srážky kolísají mezi 740 až po 1520 mm. Výskyt hlavně na jihu areálu je vázán na severní a východní svahy a chladné a vlhké údolí. Nejčastěji se vyskytuje na kyselých až neutrálních půdách, a to písčito-hlinitých a hlinito-písčitých. Je odolná vůči mrazu.
V přírodních porostech roste s vejmutovkou Pinus strobus, dubem červeným Quercus rubra, liliovníkem Liriodendron tulipifera, javory Acer saccharum a Acer rubrum, jedlemi Abies balsamea, Abies fraseri. Dožívá se kolem 500 let, nejstarší jedinec prý měl až 988 roků.

Popis: Vždyzelený strom středních rozměrů, 30 m vysoký, 1,5 m v průměru, s konickým až válcovitým kmenem s četnými velmi tvrdými suky. Borka nahnědlá, u starších stromů poměrně hrubá, podélně rozbrázděná, na řezu s nachovými pruhy. Koruna široce pyramidální s široce horizontálně postavenými větvemi, v dolní části hlavně u solitér často rozmístěnými až k zemi. Tenký koncový letorost bývá často převislý. Letorosty žlutohnědé, hustě tmavě pýřité, pupeny drobné, kulovitě vejčité, hnědé, 1,5–2,5 mm velké. Jehlice s jedním pryskyřičným kanálkem, krátce řapíkaté, 5–25 mm dlouhé, 1–2 mm široké, ploché, na líci tmavě zelené, lesklé, s podélnou rýhou, na rubu s bělavými proužky, k vrcholu zúžené, nevykrojené, na okraji slabě pilovité, na větvičkách dvouřadě uspořádané, na svrchní straně uprostřed jednotlivé menší jehlice obrácené pruhy vzhůru. Samčí šištice na loňských větvičkách složené z mnoha tyčinek, pylová zrna s 2 váčky. Samičí jednotlivé, převislé. Šišky drobné, nerozpadavé, převislé, kratičce stopkaté, 15–20 mm dlouhé (nejmenší v rámci rodu), 10–15 mm široké. Semenné šupiny tenké, podpůrné šupiny zakrnělé. Semena asi 1,6 mm dlouhé, křídlo o něco delší. Šišky zrají v srpnu až září prvního roku, otevírají se v říjnu, semena vypadávají převážně během zimy, šišky vytrvávají na stromě do druhého roku.

Tsuga canadensisTsuga canadensis
Tsuga canadensisTsuga canadensis

Využití: Dřevo slouží ke stavebním účelům, také jako zdroj vlákniny pro papírenský průmysl. Kůra byla dříve ceněna jako zdroj taninu v koželužnictví.
V Evropě má uplatnění pouze jako dekorativní dřevina často vysazována v parcích s řadou různých kultivarů, často zakrslých.

Poznámka: Dřevina velmi pomalého růstu, jedna z nejtolerantnějších k zastínění. V podrostu přetrvá při zastínění až 200 let, přežívá už při 5 % plného osvětlení, v těchto podmínkách 100 let starý jedinec může mít 2,5 cm v průměru kmene.

Tsuga canadensisTsuga canadensis
Tsuga canadensis

Fotografováno dne 21. 9. 2006 (Česko, Liberec, botanická zahrada, park u muzea).