Syn.: Stauracanthus genistoides subsp. spectabilis (Webb) Rothm., Stauracanthus spectabilis Webb, Ulex spectabilis (Webb) Nyman
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Ulex genistoides subsp. spectabilis
Rozšíření: Roste na malém území na jihozápadě Pyrenejského poloostrova v Portugalsku, víceméně podél pobřeží jižně od Lisabonu po Cabo de São Vicente. Dále se vyskytuje na západě Maroka.
Ekologie: Stanovištěm jsou xerofilní křoviny (matorral) na pobřežních píscích. Vystupuje do nadmořské výšky kolem 300 m.
Ulex genistoides subsp. spectabilis
Popis: Nízký, zpravidla kompaktní polštářovitý keřík, dorůstá výšky 0,5–1,3 m; větvičky jsou vstřícné nebo řidčeji střídavé, hladké nebo poněkud drsné, s 8 žebry. Listy jsou zakrnělé, nahrazují je trojúhelníkovitá, hedvábitě chlupatá fylodia 0,8–1,5 mm dlouhá a 0,7–0,8 mm široká. Květenství jsou krátké úžlabní 6–7květé hrozny; listeny jsou 2–2,5 mm dlouhé, huňaté; kalich je 1,2–1,4(–1,5) cm dlouhý, 2pyský, hustě hedvábitě chlupatý, horní pysk má oba zuby eliptické, 7–8 mm dlouhé, dolní je 3klaný, zuby jsou 3,5–4 mm dlouhé (prostřední je nejdelší); koruna je žlutá, pavéza je eliptická, 1,2–1,5 cm dlouhá, řídce hedvábitě chlupatá, na konci vykrojená, křídla jsou kratší než pavéza, člunek je 1,2–1,4 cm dlouhý, hedvábitý; tyčinek je 10, 4 jsou kratší a 6 je delších. Lusky jsou podlouhlé, 2–2,4 cm dlouhé, huňaté, s 2–5 semeny.
Poznámka: Někteří současní badatelé preferují klasifikaci tohoto taxonu v samostatném rodu Stauracanthus. I ve svém velmi omezeném areálu je variabilní: v okolí mysu Cabo de São Vicente je dokonce někdy odlišován samostatný typ (subsp. vicentinus).
Ulex genistoides subsp. spectabilis
Ulex genistoides subsp. spectabilis
Ulex genistoides subsp. spectabilis
Ulex genistoides subsp. spectabilis
Ulex genistoides subsp. spectabilis
Fotografovala Jindřiška Vančurová dne 19. 4. 2017 (Portugalsko, Vila Nova de Milfontes, Praia do Malhão).