Syn.: Urtica major Kanitz
Čeleď: Urticaceae Juss. – kopřivovité
Rozšíření: Celá Evropa, na východě zasahuje hluboko na Sibiř až k Altaji a Bajkalu, na Kavkaz, do severního Íránu, Kašmíru. Izolovaně severozápadní Afrika a Malá Asie. Z Ameriky je udáván druh Urtica holosericea, U. dioica je zde zavlečeným druhem, stejně jako v jižní a východní Africe a Jižní Americe. U nás je rozšířena hojně až obecně.
Ekologie: Humózní lesy, lužní lesy, podél vodních toků, rumiště, obecně eutrofní stanoviště, na místech narušených člověkem. Úporný plevel v zahradách, zvláště v pařeništích a studených sklenících. Často vytváří souvislé porosty. Kvete od jara do podzimu.
Popis: Známá žahavá vytrvalá bylina vysoká i přes 1,5 m, lodyha vzpřímená až krátce vystoupavá, nevětvená nebo větvená, tuhá, hranatá, dutá, s podzemními šlahouny. Listy, vstřícné, široce vejčité, vejčité až kopinaté, uťaté až srdčité, řapíkaté, zubaté. Palisty jsou volné, celokrajné. Květenství v klubíčkách tvoří prodloužené hrozny nebo laty, květy drobné, zelenavé, jednopohlavné. Plody úzce vejčité až vejčité, šedavé nebo hnědavé. Celá rostlina je pokryta žahavými chlupy, naplněnými aminy acetylcholinem, histaminem a serotoninem, způsobujícími bolestivé puchýře.
Využití: Známá léčivka, používaná v kosmetice (kopřivový šampón) nebo jako čisticí bylina ať ve směsích, či samostatně. Výluh z kopřivy lze popíjet dlouhodobě, ale je třeba opatrnosti, neboť některé atopiky může dráždit. Pro vysoký obsah vitamínu C a brzký nástup vegetace (z jara může i opakovaně namrznout) je oblíbena do jarních nádivek. Ostatně znalci tvrdí, že nejlepší špenát je právě z kopřiv, neboť předčí nejen tetragonii, ale i nejjemnější červenolistou lebedu.
Poznámka: Kopřiva dvoudomá je živnou rostlinou housenek řady motýlu, například babočky kopřivové (Aglais urticae), babočky admirál (Vanessa atalanta), babočky síťkované (Araschnia levana) i babočky paví oko (Inachis io).
Fotografováno dne 27. 8. 2007 (Česko, Praha-Krč).