Švýcarsko, Graubünden, biosférická rezervace Val Müstair Parc Naziunal

Na samém východě Švýcarska se mezi vysokými alpskými hřbety skrývá odlehlá část kantonu Graubünden: údolí Val Müstair. Od zbytku státu je odděleno sedlem Ofenpass / Pass dal Fuorn; do nejbližšího „vnitrozemského“ švýcarského sídla je odtud asi 30 km. Údolí je odvodňováno potokem Il Rom, který odtéká do dnešní Itálie a posléze se vlévá do řeky Adiže; jen malá část (neosídlené údolí Alp Mora) svádí vodu přes italskou enklávu Livigno do řeky Inn. V údolí je celkem šest vesnic a žije v nich asi 1500 obyvatel, jejichž mateřským jazykem je povětšinou dolnoengadinský dialekt rétorománštiny (Rumantsch). Absurditou zavání fakt, že hned první, nejsnadněji dosažitelná italská vesnice hovoří německy… ach ano, zde jsme ovšem v Jižních Tyrolích, které byly až do roku 1918 součástí naší milé c. k. monarchie.

Val Müstair Parc Naziunal

Nejnižší bod údolí Val Müstair leží v nadmořské výšce 1225 m, nejvýše vystupuje na Piz Murtaröl do 3180 m n. m. Údolí má dosti složitou geologickou stavbu – jeho dno je z větší části budováno krystalickými břidlicemi, které ale v jihovýchodní části vystupují vysoko až téměř na hřebeny – kyselé horniny budují ještě průsmyk Umbrailpass ve výšce 2500 m. Většinu vyšších partií ovšem tvoří vápence a dolomity. Z klimatického hlediska patří Val Müstair k vnitroalpským údolím, které se vyznačují vysokou kontinentalitou – roční úhrn srážek zde v 2000 m dosahuje kolem 800 mm (takovou hodnotou se vyznačuje např. Řím). Malé množství srážek zde provází extrémní kolísání teplot a v zimě mrazy na nízké sněhové pokrývce. Takové klima se výrazně odráží ve vegetaci, především mezi dřevinami.

Val Müstair Parc Naziunal

Na první pohled zdejší lesní vegetaci charakterizuje téměř úplná absence listnatých stromů – hlavními dřevinami jsou tedy jehličnany. Přítomnost smrku ztepilého (Picea abies) nepřekvapí, ale daleko exotičtěji působí docela rozsáhlé porosty s dominantním modřínem opadavým (Larix decidua), který vstupuje na bazické i kyselé substráty – nelze zde nevzpomenout modřínové lesy v nejkontinentálnějších územích Skalistých hor a sibiřské nebo kanadské tajgy. Při horní hranici lesa se k modřínu druží limba (Pinus cembra), zatímco ve vápencové části v okolí průsmyku Pas dal Fuorn zcela převládá stromová borovice Pinus uncinata subsp. uncinata. Na vápenci patří k typickým druhům podrostu borových a modřínových lesů vřesovec pleťový (Erica carnea), výše i pěnišník chlupatý (Rhododendron hirsutum), na kyselých substrátech je to především borůvka (Vaccinium myrtillus). Nad horní hranicí lesa, zejména na vápenci, se pak objevují porosty kleče (Pinus mugo), místy s příměsí jeřábu mišpulky (Sorbus chamaemespilus).

Val Müstair Parc Naziunal

V nelesní vegetaci najdeme celou řadu společenstev, jejichž přítomnost ovlivňuje nejen geologický podklad, ale taky lokální geomorfologie: závětrné versus návětrné svahy, pohyb substrátu, ovlivnění vodou, v nižších polohách i ovlivnění zemědělstvím.

Val Müstair Parc Naziunal

K nejzajímavějším typům vegetace na vápenci patří pohyblivé sutě, v jejichž velmi řídkém vegetačním krytu kraluje mák Papaver aurantiacum, vyfoukávané trávníky s dryádkou osmiplátečnou (Dryas octopetala) a ostřicí pevnou (Carex firma), v nižších polohách v závětrných svazích na místech s dlouho ležícím sněhem trávníky s ostřicí Carex ferruginea.

Val Müstair Parc Naziunal

Naproti tomu na kyselých substrátech se objevují trávníky se smilkou tuhou (Nardus stricta), na vyfoukávaných místech i sítina trojklaná (Juncus trifidus) a ostřice zakřivená (Carex curvula). V dolíčcích s dlouho ležícím sněhem jsou typické porosty miniaturní vrby bylinné (Salix herbacea), protěže nízké (Gnaphalium supinum) a řebříček Achillea erba-rotta subsp. moschata. Bizarní ozdobu smilkových trávníků je pcháč Cirsium spinosissimum.

Val Müstair Parc Naziunal

Tam, kde se kyselé a vápnité substráty prolínají, je typickým druhem ostřička myší ocásek (Elyna myosuroides); na takových místech se docela často setkáme i se symbolem alpské květeny protěží alpskou (Leontopodium alpinum).

Val Müstair Parc Naziunal

Specifickým stanovištěm jsou štěrkové náplavy na březích divočících toků. V údolí Aua da Vau je velmi běžná vrbovka Epilobium fleischeri, vrba šedá (Salix elaeagnos), níže i třtina pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites). Jiný specifický soubor vegetačních typů najdeme na slatinných a i na vzácných rašelinných stanovištích. Na slatinách je hojná tolije bahenní (Parnassia palustris), přeslička různobarvá (Equisetum variegatum), skřípinka smáčknutá (Blysmus compressus), sítina trojplevá (Juncus triglumis) i prvosenka pomoučená (Primula farinosa), v rašelinných tůňkách na Jufplaun v nadmořské výšce 2220 m roste i bublinatka menší (Utricularia minor). Partie kyselé rašeliny hostí i ostřici bažinnou (Carex limosa) a suchopýrek trsnatý (Trichophorum cespitosum).

Val Müstair Parc Naziunal

Skalnaté nevápencové stráňky v nižších částech údolí porůstá vegetace s hladýšem Laserpitium halleri, netřesky Sempervivum montanum a Sempervivum arachnoideum i typickým acidofilním sleziníkem severním (Asplenium septentrionale).

Val Müstair Parc Naziunal

Flóra je celkově velmi bohatá, švýcarské prameny odtud uvádějí kolem 1000 druhů. Zasahují sem ještě některé východoalpské elementy, např. vrba Salix waldsteiniana a koniklec Pulsatilla alpina subsp. austroalpina, ale více druhů se zde dostává i na východní okraj areálu, např. řebříček Achillea nana.

Val Müstair Parc Naziunal

Vysoká kontinentalita zde dovolila přežít i některým velmi vzácným arktoalpínským elementům. K nim patří např. drobná ostřice Carex microglochin, kterou se nám zde podařilo najít na třech lokalitách se slatinnou vegetací. Tento druh provází slatiniště v tajze i tundře na celé severní polokouli, ale roste také v tundře na jižní polokouli na Ohňové zemi. Zato v Alpách docela dobře kopíruje nejkontinentálnější oblasti rakouského a italského Tyrolska a přilehlé oblasti Švýcarska. Nízké srážky, a s tím spojené dosti vysoké teploty umožňují existenci i četných teplomilných druhů v neobvyklé nadmořské výšce. Tak např. v trávnících u výletní restaurace Buffalora v nadmořské výšce 1980 m najdeme typické stepní druhy ostřici nízkou (Carex humilis) a kostřavu walliskou (Festuca valesiaca), do 2000 m vystupuje běžně černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule) jsme našli ještě v 2400 m n. m.

Val Müstair Parc Naziunal

Zatímco výše se pase, v nižších partiích údolí převažují kosené kulturní louky, dnes zřejmě značně ovlivněné hnojením; políček s žitem je pomálu. Extenzivní pastviny jsou ovšem rovněž velmi zajímavé – často je zde typická vegetace s tzv. pastevními plevely, k nimž patří jehlice plazivá (Ononis repens), pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), ale i neuvěřitelným množstvím hořečků, zejména Gentianella rhaetica, místy i Gentianella campestris a Gentianopsis ciliata, které místní krávy pravděpodobně ve svém jídelníčku vynechávají.

Val Müstair Parc Naziunal

V trávnících a řídkých modřínových lesích je ohromné množství orchidejí, zejména pětiprstek Gymnadenia conopsea i Gymnadenia odoratissima, nad horní hranicí lesa jsme pozorovali pětiprstku černou Gymnadenia rhellicani a vstaváček alpský (Chamorchis alpina). V údolí Aua da Vau byly neobyčejně velké porosty mykotrofní hruštičky okrouhlolisté (Pyrola rotundifolia) a hruštice jednostranné (Orthilia secunda).

Val Müstair Parc Naziunal

Ochranu přírody zajišťuje biosférická rezervace vymezená na ploše téměř 199 km2. Bezprostředně navazuje nejstarší švýcarské velkoplošné chráněné území Schweizerischer Nationalpark, zatímco na italské straně se hranic dotýká rozsáhlý Parco Nazionale Stelvio s nejvyšší horou někdejšího Rakouska-Uherska Ortlerem (3905 m n. m.).
Pro turisty zde funguje řada hotýlků a penzionů, jsou zde také dva kempy. Lze zde realizovat nespočet túr, nejen díky husté síti značených cest, ale i proto, že zde funguje veřejná doprava švýcarské kvality. Na stezkách snad ze všeho nejvíce ohrožují cyklisté, kteří se pouštějí i na chodníky s úseky vybavenými řetězy.

Val Müstair Parc Naziunal

V každé vesnici jsou krásné alpské usedlosti s dřevěnými balkóny a často i s malovanými zdmi. V obci Santa Maria funguje manufaktura, kde se na ručních stavech stále tkají tradiční textilie. Historickým skvostem je ovšem fungující klášter benediktinek (Claustra Son Jon) v obci Müstair, od roku 1983 figurující rovněž na seznamu UNESCO. Byl založen Karlem Velikým již někdy kolem roku 780; z té doby se dochovala část freskové výzdoby v kostele. Lépe zachované fresky v apsidě pocházejí „jen“ z doby kolem roku 1200. V obytné části kláštera nejvíce upoutá hranolová věž s šikmým cimbuřím.

Val Müstair Parc Naziunal

Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 22.–26. 8. 2017.