Syn.: Epidendrum rubrum Lam., Notylia planifolia (Jacks. ex Andrews) Conz., Notylia sativa (Schiede) Conz., Vanilla bampsiana Geerinck, Vanilla duckei Huber, Vanilla rubra (Lam.) Urb., Vanilla sativa Schiede, Vanilla sylvestris Schiede, Vanilla viridiflora Blume
Česká jména: vanila (Presl 1846), vanilka pravá (Mareček 2001)
Čeleď: Orchidaceae Juss. – vstavačovité
Vanilla planifolia
Rozšíření: Pochází ze Střední Ameriky, kde roste planě od jihovýchodního Mexika po Panamu. Jako kulturní rostlina byla zavedena v dalších oblastech, zejména na ostrovy v Indickém oceánu na Zanzibaru, Madagaskaru, Komorách, Réunionu, Mauriciu, Seychelách, Srí Lance, dále v Indonésii, Oceánii, ale i v západní Africe. V zemích, kde se vanilka dříve pěstovala, na opuštěných plantážích dlouho vytrvává, takže mnohde je možné se s ní setkat i v druhotných lesních porostech.
Ekologie: Lesy a křoviny, na poměrně vlhkých, zastíněných místech v tropickém klimatu. V kulturách se pěstuje buď ve stromových výsadbách, nebo na plantážích s umělými konstrukcemi.
Vanilla planifolia
Popis: Bylinná liána šplhající do výšky až 5 m. Dužnaté lodyhy jsou charakteristicky v nodech cik-cak zprohýbané, listy vyrůstají v nodech střídavě. Listy jsou kopinaté nebo podlouhlé, 9–23 cm dlouhé a 4–7 cm široké, celokrajné, na vrcholu zašpičatělé, s výjimkou střední žilky je žilnatina nezřetelná. Květy vyrůstají v krátkých úžlabních hroznech nebo okolících. Okvětní lístky směřují dopředu, jsou obkopinaté, 5–6 cm velké, zelenavé, spodní pysk je na konci žlutý. Na sloupku uvnitř květu je přirostlá jediná tyčinka, v níž se tvoří pyl slepený do 2 hrudek spojených konektivem (brylky), a čnělka s koncovou bliznou, semeník je spodní. Komplikovanost morfologické stavby sloupku způsobuje, že vanilka prakticky není schopna samoopylení, ačkoli při umělém přenesení brylek na bliznu k opálení pravidelně dojde. Neopylený květ druhého dne po rozkvětu opadává. Plodem je 15–23 cm dlouhá a asi 1 cm široká, víceméně válcovitá, zelenohnědá tobolka s mnoha malými semeny.
Vanilla planifoliaVanilla planifolia
Vanilla planifoliaVanilla planifolia
Vanilla planifolia
Využití: Vanilka se pěstuje pro aromatické plody, které obsahují vonné silice. Vanilkou kořenili obyvatelé Mexika, kteří vynalezli čokoládu, již před příchodem Evropanů. Na konci 18. století se experimentovalo s pěstováním vanilky na ostrovech v Indickém oceánu a v Indonésii, avšak nastal neočekávaný problém s opylováním. Vanilka je opylována blanokřídlým hmyzem z rodu Melipona; tohoto opylovače se však nepodařilo na plantáže v nových územích přenést. Bez opylení se většina plodů nevyvíjí, což velmi problematizovalo výsadby vanilky mimo domovinu. V roce 1841 objevil mladý otrok Edmond Albius na Réunionu možnost umělého opylování (za tento objev byl propuštěn z otroctví), což vedlo k plantážnímu pěstování vanilky mimo domovský areál. Dnes jsou v kultuře téměř všechny květy ručně opylovány – pěstování vanilky to ovšem velmi prodražuje. Vzhledem k náročnosti pěstování a zpracování patří vanilka mezi nejdražší zemědělské komodity.
Vanilla planifolia
Pěstování a zpracování vanilky je komplikovaný proces. Nejdříve je třeba ručně přenést brylky na bliznu. Poté se plody vyvíjejí asi 5–9 měsíců, pak je teprve možné je sklízet. Nasbírané plody se dále poměrně složitě fermentují (jsou známy dva postupy: suchý a mokrý), teprve potom se vůně vanilky plně rozvine. Význam pěstování vanilky poklesl syntézou vanilkové silice; syntetický etylvanilin dnes pokrývá většinu spotřeby. Ovšem tradiční farmaceutické firmy dodnes používají silice z přírodní vanilky.
Vanilla planifolia
Vanilla planifolia
Vanilla planifolia
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech dne 13. 9. 2008 (Réunion), 18. 2. 2009 (Kostarika: La Garita) a v únoru 2011 (Seychely: ostrovy Mahé a Praslin).