Areál Lázní Velichovky, obklopený rozsáhlým parkem, nalezneme na okraji stejnojmenné obce v Hradeckém kraji nedaleko Jaroměře. V současnosti se zde léčí hlavně pacienti po ortopedických operacích dolních končetin, má však za sebou poměrně zajímavou historii.
Velichovky
Na konci 19. století vlastnily velichovské panství baronky Berta Bess Chrostin a Gabriela Spens Boden. Tyto dámy navštěvovaly pravidelně lázně, jak bylo v jejich společenských kruzích zvykem, v nedalekém Bělohradě se seznámily s léčivým účinkem bahenních koupelí a zábalů. Poté co zjistily, že i na jejich pozemcích jsou naleziště kvalitní slatiny, rozhodly se po konzultaci s doktorem Kutíkem, který již nějakou dobu využíval slatinu ve svém sanatoriu v Hořicích, zřídit v roce 1897 lázně vlastní.
Velichovky
Udělaly určitě dobře, protože místní křídová slatinná zemina je v rámci ČR svým složením skutečně unikátní, má vysoký obsah uhličitanu vápenatého a železa, díky čemuž je velmi účinná hlavně v léčbě pohybových problémů. Ložisko, které se nachází u rybníka nedaleko od lázeňského areálu, má zásobu této jedinečné slatinné zeminy ještě na 150 až 200 let. Hraběnky si navíc ještě zvýšily svou popularitu mezi prostým lidem, protože nabídly rolníkům vlastnícím podmáčené a těžce obhospodařovatelné pozemky v okolí ložiska, výměnu za panské, daleko úrodnější pole, což oni údajně s velkým vděkem přijali.
Velichovky
Již v roce 1898 stály první dvě lázeňské vily pojmenované Jela (dnešní Slovenka) a Vojtěška (Domov). Postupně pak přibývaly další stavby, včetně lázeňské restaurace a dalších čtyř vil (Zimní lázně, Morava, Čechie a Zátiší). V té době patřil pobyt v lázních spíše mezi společenské události, kromě nepříliš četných procedur trávila společnost čas hlavně vycházkami do okolí, tancem, poslechem hudby a podobnými kratochvílemi. Díky tomu však byl již tehdy položen základ rozlehlému parku s hustou sítí zpevněných cest, alejemi a mnoha solitérními stromy. Provoz lázní však byl bohužel ztrátový, a tak je v roce 1907 koupil Josef Moravec ze Dvora Králové nad Labem. Po roce 1918 pak získává lázně Čs. ústředí nemocenských pojišťoven v Praze, které zdejší areál zmodernizovalo a v roce 1923 pak byla započata stavba velkého centrálního léčebného pavilonu, který byl dokončen v roce 1926. Ve stejném roce navštívil lázně první československý prezident T. G. Masaryk, na jehož počet je budova pojmenována. Pro potřebu hostů slouží i rozsáhlá jídelna (dnešní Společenský dům). V té době vzniká patrně i stávající podoba lázeňského parku s ornamentální výsadbou před hlavní budovou i malé parčíky před lázeňskými vilami, lipová alej a rozsáhlý krajinářský park volně propojený s nedalekým lesem.
Velichovky
Během 2. světové války byla část objektu proměněna v ubytovnu pro německé děti, plicní léčebnu či lazaret a v roce 1945 tu generál F. Schörner (velitel skupin armád Střed) umístil svůj hlavní stan. Vily i hlavní budova se pak proměnily v ubytovny pro německé důstojníky. Dne 8. května 1945 do Velichovek dorazila americká armáda (část 16. obrněné divize 3. armády USA generála George Pattona), což nyní připomíná pamětní kámen na trávníku před hlavní budovou, díky předem dohodnuté demarkační čáře však nesměla pokračovat směrem ku Praze a její přítomnost zde byla pak následujících 45 let důsledně utajována. Po druhé světové válce areál opět sloužil svému účelu jako léčebné zařízení nemocenské pojišťovny, později jako státní lázně. Byly poměrně populární, dokonce je navštívili i dva tehdejší prezidenti – Ludvík Svoboda a Gustáv Husák.
Velichovky
Po revoluci v roce 1989 vše jelo ještě krátkou dobu samospádem, teprve v roce 1992 byla založena akciová společnost Lázně Velichovky, nicméně v roce 2013 byly po vleklých problémech lázně uzavřeny pro gigantické dluhy o výši minimálně 62 milionů korun. Jak se šušká mezi místními obyvateli, byly velmi důkladně vytunelovány, ačkoliv poslední ránu jim patrně daly i v té době velice nevýhodné smlouvy se zdravotními pojišťovnami. O rok později zakoupila opuštěný areál lázní společnost KARSIT. Původně měla v plánu zde zřídit hlavně domov pro seniory, nicméně po částečném obnovení balneoprovozu a změně platebních podmínek pro pojištěnce byl tento záměr přehodnocen a nakonec byly lázně obnoveny v celé své prvorepublikové kráse, ačkoli některé rekonstrukce stále ještě probíhají.
Dne 4. dubna 2015 přijeli první pacienti, do konce roku jich bylo odléčeno 1900 a jejich počet v roce 2016 strmě stoupá. Přitahuje je sem kromě kvalitních procedur právě dokonale upravené okolí včetně velké sítě vyasfaltovaných cestiček, které umožňují jízdu s invalidním vozíkem či různými typy chodítek a ocení je i pacienti s berlemi a holemi.
Velichovky
Pokud máte zájem o rostlinstvo, určitě mohu léčbu v tomto zařízení jen doporučit. Přímo před centrálními budovami jsou velmi hezké trvalkové záhony, doplněné místy i pestrými letničkami, v červenci upoutávaly pozornost hlavně velké plochy kvetoucích levandulí (Lavandula angustifolia) obsypané čmeláky a motýly, nápadná květenství juky (Yucca filamentosa) či růžové klasy šuškardy (Liatris spicata), různé barevné kultivary denivek (Hemerocallis) či plnokvěté žluté surfinie. Pozornost upoutají i mohutné „smuteční vrby“ (Salix alba subsp. tristis) vysazené patrně ještě před válkou, nicméně z dřevin je tu asi nejzajímavější tzv. „hadí smrk“ Picea abies ʻVirgataʼ. Jde o kultivar obyčejného evropského smrku ztepilého, který však má velmi bizarní růst – řídké dlouhé, mírně zvlněné větve visí směrem dolů a vzdáleně připomínají svým tvarem hady.
Velichovky
Přímo proti hlavní budovou lázní se pak rozprostírá rozsáhlá obdélníková travnatá plocha lemovaná lavičkami. Její úprava je poměrně zajímavě vyřešená, jedna půlka je nakrátko ostříhaná a slouží k chůzi naboso, nerovný povrch dráždí nervová zakončení na chodidlech, a tím stimuluje i orgány v celém lidském těle. Vzdálenější část pažitu je naopak ponechána vyšší a snaží se patrně imitovat původní květnou louku, ačkoliv je také pravidelně sekána. Louku ze zadní strany uzavírá lipová alej. Stromy jsou ve velmi dobré kondici, je jim teprve zhruba 90 let a byly vysazeny v souvislosti s návštěvou prezidenta Masaryka.
Vodorovně s lipovou alejí je vysazena zhruba o 50 metrů níže alej javorová. Nikde se mi nepodařilo dohledat její stáří, od pohledu však je daleko starší a již značně poškozená, několik stromů již úplně chybí, zbylé však jsou skutečně kapitální kusy. V prostoru za oběma alejemi je prostor určený k relaxaci, případně také k chůzi naboso. V trávníku bez cestiček (či jen s náznakem vyšlapaných stezek) je umístěno několik laviček a pestrá směs keřů a stromů s výhledem na okolní krajinu a vzdálené krkonošské hřebeny. Je tu také torzo zatím bohužel neobnovené prvorepublikové plovárny – kdysi tu bylo v hlavním bazénu i třímetrové skokanské prkno a vedle ozdobná kamenná fontánka.
Velichovky
Javorová alej pak končí na malém prostranství s ozdobnými záhony a jakousi moderní plastikou, oblíbenou v období reálného socialismu. Odtud pak již se táhne na mírně svažitém terénu lázeňský park protkaný sítí různě širokých i různě kvalitních zpevněných cest. Kromě běžných stromů, jako jsou např. borovice lesní (Pinus sylvestris), smrk ztepilý (Picea abies), či modřín opadavý (Larix decidua) tu lze narazit i na některé zajímavější jehličnany, nejhezčí je patrně skupina mohutných douglasek tisolistých (Pseudotsuga menziesii), jedlovec kanadský (Tsuga canadensis) či smrk pichlavý (Picea pungens), které evidentně pocházejí ještě z období první republiky. Naopak americká katalpa trubačovitá (Catalpa bignonioides) je mladší, další mladý strom téhož druhu roste i nedaleko promenády směřující k lázeňským vilám.
Velichovky
Kolem zmíněných vil jsou opět parčíky ve více formálním stylu plné laviček a trvalkových záhonů, zaujala mě například Echinacea purpurea, která je v našich zemích tradičně hlavně ozdobnou trvalkou a teprve v posledních letech zažívá boom jako rostlina léčivá, dle reklamy snad dokonce všeléčící.
Velichovky
Spodní část areálů pak volně přechází ve smíšený les nedaleko „Brány lásky“, kterýžto oblouk byl kdysi patrně mostkem přes potok. Lesem kdysi vedla další z kolonád – bohužel ji připomínají pouze rozpadlá torza laviček a sloupy s umělým osvětlením. Vzhledem k tomu, že provoz nově otevřených lázní se teprve rozjíždí, třeba se i tato část parku časem dočká opravy, stejně jako již zmíněný venkovní bazén.
Zatím byl již v prostoru parků a kolonád realizován – podle mého názoru – velice zdařilý nápad, který korzujícím pacientům přinese ukrácení dlouhé chvíle i poučení. Je tu volně v terénu a hlavně podél cest rozptýleno poměrně velké množství stojánků s dobovými fotografiemi a krátkými vysvětlujícími texty o tom, co se na nich nachází, případně jak to vypadá nyní, což se týká i vzhledu parku a jednotlivých okrasných výsadeb.
Velichovky
Fotografováno v červenci 2016.