Areál Velké kotliny patří k nejpozoruhodnějším a nejvýznamnějším přírodovědeckým lokalitám střední Evropy. Je součástí národní přírodní rezervace Praděd a nejsnáze se k ní dostanete z Ovčárny. Dáte-li se cestou ke Karlovu, dorazíte k ní velmi pohodlným krokem do necelé hodiny.
Velká kotlina
Velká kotlina je mohutné ledovcové karové údolí, na jehož ploše se nachází pestré zastoupení rozličných stanovišť: horské louky, suché skály, chladná prameniště, tůně, mokřiny. Pestrost stanovišť je přesným obrazem i zdejší pestrosti botanické. Tato lokalita patří mezi nejbohatší botanická území střední Evropy, vždyť zde roste na 480 druhů cévnatých rostlin. Naše reportáž nemůže být ani pouhým výčtem tohoto květnatého pokladu, chápejte ji jen jako zdejší pohlednici.
Velká kotlina
Vstup do jesenické Velké kotliny je zakázán. K této obstrukci vedou nejen důvody ochranářské. Samozřejmě, že nepozorný návštěvník může svými podrážkami zničit zcela unikátní rostlinná společenstva, velké nebezpečí ale skýtá i samotný terén Kotliny. Je totiž nevyzpytatelný – i místa na první pohled bezproblémová se zde mohou změnit ve smrtelnou past. Podmáčený povrch je nesmírně kluzký, stačí jediný krok a zřítíte se! Natož pak dobývání strmých skal, mnohdy mokvajících! Jakákoli úprava turistických cest přes Kotlinu by znamenala těžký zásah do zdejšího unikátního ekosystému. Nehledě na to, že by tyto cesty ani dlouho nevydržely, voda by je záhy smetla. Na tomto místě si člověk uvědomí, jak prostoduché je lidské úsilí podrobit si přírodu.
Velká kotlina
Barevnou dominantou zdejších letních strání je kvetoucí oměj šalamounek (Aconitum plicatum), který zde vykvétá společně s omějem vlčím morem (Aconitum lycoctonum). Velice nápadná je i statná kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), jemnou krásou zase září květy lilie zlatohlávku (Lilium martagon). Hojně je zde rozšířené rdesno hadí kořen (Bistorta major), které zaplavuje hřebeny hor a louky kolem celé Kotliny nebo efektní náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora). Krásnými květy se začínají obalovat vysoké lodyhy silně ohrožené stračky vyvýšené (Delphinium elatum) a vlhká místa kolem nesčetných potůčků lemují zlaté hlavičky upolínu nejvyššího (Trollius altissimus).
Velká kotlina
Vzácným zdejším druhem je i nádherný hvozdík pyšný alpínský (Dianthus superbus subsp. alpestris) – skutečný klenot mezi hvozdíky, a při pohledu na početné květy violky sudetské (Viola lutea subsp. sudetica) by jistě jen málokdo odhadoval, že i tato rostlina patří k silně ohroženým druhům. Místním unikátem je devaterník velkokvětý pravý (Helianthemum grandiflorum subsp. grandiflorum), který na území našeho státu roste už jen na několika posledních místech právě v jesenických kotlinách. Častějším druhem našich hor je jestřábník oranžový (Hieracium aurantiacum), který je v travním porostu Kotliny prakticky nepřehlédnutelný.
K velmi významným druhům Velké kotliny patří škarda sibiřská (Crepis sibirica) a šabřina tatarská (Conioselinum tataricum). Oba tyto druhy zde dosahují nejzápadnější hranice svého rozšíření.
Velká kotlina
Velice cenná rostlinná společenstva najdeme ve Velké kotlině na prameništích, kolem nesčetných potoků a na mokrých skalách. Tato stanoviště jsou zde častá, největší jejich koncentrace se nachází v horní části Vitáskovy rokle. Mokré skály se nacházejí především v horní části Vitáskovy rokle, této části se říká Šmardova stěna.
Vitásek
Vzrůstným, a proto i dosti nápadným druhem vlhkých stanovišť je havez česnáčková (Adenostyles alliariae), která se u nás kromě Jeseníku vyskytuje i v Krkonoších a na Králickém Sněžníku. Na pramenštích a na mokvajících skalách lze najít i přesný vzrůstový opak haveze violku dvoukvětou (Viola biflora), drobounkou bylinu s nápadně žlutými květy.
V místech se stálým pomalým průtokem vody se v červenci bělají klásky suchopýru. Vedle suchopýru úzkolistého (Eriophorum angustifolium) je to i silně ohrožený nizoučký suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum).
Velká kotlina
Ve stále mokré půdě i na mokvajících skalách právě vykvétá zde hojná hmyzostravná tučnice obecná (Pinguicula vulgaris), ke kvetení se chystá i zde mnohem vzácnější rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), rostlina velkého tajemství dávných alchymistů, údajná nositelka života věčného. A k této nádheře ještě první květy nezaměnitelné tolije bahenní (Parnassia palustris) a stovky modrých růžků zvonečníku hlavatého horského (Phyteuma orbiculare subsp. montanum), který se ze svého dřívějšího širšího areálu výskytu dochoval údajně již pouze zde.
Vitáskova rokle
Když zamíříme k sušším a výslunným skalám nad Vitáskovou roklí, vegetace se značně promění. Najdeme zde řadu teplomilných druhů, jako je například z nižších poloh známý černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), který zde dosahuje svého výškového maxima rozšíření, ale i druhy typicky horské, například krásný a dodaleka zářivý prasetník jednoúborný (Hypochaeris uniflora), dnes již dosti vzácný rozchodník horský (Sedum alpestre) či mateřídouška ozdobná sudetská (Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus). Na vrcholu skal ve větru tančí i kvetoucí řebříček obecný sudetský (Achillea millefolium subsp. sudetica) a v porostu tisíců exemplářů bylin na skalách se doširoka roztahuje i pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), jen o něco dál kopyšník tmavý (Hedysarum hedysaroides), velkou vzácností je také hořec jarní (Gentiana verna).
Velká kotlina
K vzácným druhům patří i zdejší kapradiny. Na skalách Kotliny se často objevuje stále vzácnější sleziník zelený (Asplenium viride) a skalnaté škvíry kolem přepadů potůčků jsou také domovem několika posledních kusů nádherné a kriticky ohrožené kapradiny hrálovité (Polystichum lonchitis). Její úbytek v posledních desetiletích je značný, velká část viny za tento stav padá na hlavy kamzíků. Okusem zvěře bývá postihován i statný a nápadný mléčivec alpský (Cicerbita alpina). Tento druh najdeme i v jiných našich horách, lokalit jeho výskytu je však stále méně. S kamzíky je pověstmi spojen i kamzičník rakouský (Doronicum austriacum). Jeho oddenky údajně pojídali alpští lovci kamzíků, aby netrpěli závratěmi při jejich lovu.
Vitáskova rokle
Samotným srdcem jesenické Velké kotliny – územím téměř nedostupným a zároveň botanicky nejcennějším – jsou strmé skály v centru kotliny a na ně navazující hluboká strž, které se říká Vitáskova rokle. Na tato místa se 99 procent ani těch nejotrlejších návštěvníků hor nikdy nedostane. Není to samozřejmě z hlediska ochrany lokality žádoucí, kromě toho je cesta sem i hodně nebezpečná. Tato skaliska patří jen kamzíkům, a to tedy bohužel, ony totiž škody, které dokáží napáchat, jsou každoročně značné.
Vitáskova rokle
Významným činitelem ovlivňujícím zdejší vegetaci jsou laviny. Strhávají humus i trsy vzrůstnějších rostlin a umožňují tak méně konkurence schopným druhům přežívat na obnažených skalách. A těch roste ve Vitáskově rokli skutečně značné druhové množství. Mezi ty nejvzácnější patří dva zdejší endemické poddruhy: jitrocel černavý sudetský (Plantago atrata subsp. sudetica) a hvozdík kartouzek jesenický (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus). Nikde jinde je nenajdete, oba pochopitelně patří ke kriticky ohroženým druhům. Stejným stupněm ohrožení je však ohodnocena i hvězdnice alpská (Aster alpinus), která zde přežívá v několika posledních trsech na nepřístupných skalách. Jen tak mimochodem: přítel, který můj pohyb z přístupné zóny rezervace monitoroval dalekohledem, tvrdí, že zrovna, když jsem fotografoval tuto krasavici, jen několik desítek metrů nade mnou postával kamzík a nad mým počínáním údajně kroutil nechápavě svou rohatou hlavou. On by s ní pojednal zřejmě jinak! Na skalách rokle roste i vzácný jestřábník huňatý (Hieracium villosum).
Hvozdík
Kriticky ohroženým druhem je i hořec tečkovaný (Gentiana punctata). Napočítal jsem zde asi 15 rostlin, z nichž pět kvetlo. Velmi pozoruhodný je zdejší výskyt červeně kvetoucího hořce nad Vitáskovou roklí. Někdy bývá určován jako hořec šumavský (Gentiana pannonica), který sem byl údajně vysazen uměle. Od tohoto druhu se však tyto jesenické exempláře značně odlišují, jsou spíše podobné jinému původem alpskému druhu – hořci nachovému (Gentiana purpurea).
 Rokle
Střední polohy skal Vitáskovy rokle se staly bezpečným domovem i pro rozchodnici růžovou (Rhodiola rosea). Kdysi byla sbírána pro své údajně zázračné léčebné síly. To se jí stalo osudným, dnes je na pokraji vyhynutí. A jen o něco lépe je na tom lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata), který své drobounké rozetky předkládá slunci poblíž. Nádhernou podívanou skýtají zdejší zvonky. V Jeseníkách poměrně běžný zvonek vousatý (Campanula barbata) je vlastně zdejší raritou, nejbližší místa jeho dalšího výskytu jsou až za našimi hranicemi v Alpách a východních Karpatech, zvonek okrouhlolistý skalní (Campanula rotundifolia subsp. sudetica) je naproti tomu sudetským endemitem, který roste jen na skalách Hrubého Jeseníku a Krkonoš.
Vitáskova rokle
Na skalnatých teráskách najdeme i řadu jiných méně známých, avšak zajímavých rostlinných druhů. Jsou to například jednoleté poloparazitické byliny světlík pestrý (Euphrasia picta) a kokrhel sličný (Rhinanthus pulcher). Stále vzácnějším je především světlík. Na jeho rozšiřování se v minulosti výrazně podílely pasoucí se ovce, dnes jeho přirozená stanoviště zarůstají vyššími travinami, se kterými tento druh soupeřit nemůže.
Velká kotlina
Při tomto putování nemůžeme samozřejmě zapomenout na orchideje. Dosti častý – podobně jako v celých jesenických horách – je zde prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), který se vyskytuje převážně na vlhkých stanovištích, většina z nich je s narůžovělým květem, ale objevují se zde i exempláře výrazně tmavé, které zřejmě patří k poddruhu Dactylorhiza fuchsii subsp. sudetica. Na slunných a sušších místech je možné lehce najít i pětiprstku žežulník (Gymnadenia conopsea).
Vzácnější je ve Velké kotlině hlavinka horská (Traunsteinera globosa), kterou jsem nalezl jen na skále v rokli. Je však možné, že jsem ji třeba dříve přehlížel, ono by to totiž v místní záplavě pažitky pobřežní horské (Allium schoenoprasum subsp. alpinum) nebylo nic podivného.
Vitáskova rokle
Velká kotlina je zcela unikátní lokalitou, která nemá v mnoha ohledech u nás obdoby. Z celkového počtu 480 druhů vyšších rostlin zde najdeme 117 druhů na různém stupni ohrožení.
Velká kotlina
Vybrané druhy rostlin Velké kotliny:

Achillea millefolium subsp. sudetica -řebříček obecný sudetský
Aconitum lycoctonum – oměj vlčí mor
Aconitum plicatum – oměj šalamounek
Adenostyles alliariae – havez česnáčková
Aruncus vulgaris – udatna lesní
Asplenium viride – sleziník zelený
Aster alpinus – hvězdnice alpská
Athyrium distentifolium – papratka horská
Betula carpatica – bříza karpatská
Bistorta major – rdesno hadí kořen
Calamagrostis arundinacea – třtina rákosovitá
Calamagrostis villosa – třtina chloupkatá
Calluna vulgaris – vřes obecný
Campanula barbata – zvonek vousatý
Campanula rotundifolia subsp. sudetica – zvonek okrouhlolistý sudetský
Carex buxbaumii – ostřice Buxbaumova
Carex montana – ostřice horská
Carlina acaulis – pupava bezlodyžná
Cicerbita alpina – mléčivec alpský
Conioselinum tataricum – šabřina tatarská
Crepis sibirica – škarda sibiřská
Dactylorhiza fuchsii – prstnatec Fuchsův
Dactylorhiza fuchsii subsp. sudetica – prstnatec Fuchsův chladnomilný
Delphinium elatum – stračka vyvýšená
Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus – hvozdík kartouzek sudetský
Dianthus superbus subsp. alpestris – hvozdík pyšný alpinský
Digitalis grandiflora – náprstník velkokvětý
Doronicum austriacum – kamzičník rakouský
Drosera rotundifolia – rosnatka okrouhlolistá
Eriophorum angustifolium – suchopýr úzkolistý
Euphrasia picta – světlík pestrý
Festuca versicolor – kostřava peřestá
Gentiana pannonica – hořec panonský
Gentiana punctata – hořec tečkovaný
Gentiana verna – hořec jarní
Gnaphalium norvegicum – protěž norská
Gymnadenia conopsea – pětiprstka žežulník
Hedysarum hedysaroides – kopyšník tmavý
Helianthemum grandiflorum – devaterník velkokvětý
Hieracium aurantiacum – jestřábník oranžový
Hieracium villosum – jestřábník huňatý
Hypochaeris uniflora – prasetník jednoúborný
Juncus trifidus – sítina trojklaná
Laserpitium archangelica – hladýš andělikový
Lilium martagon – lilie zlatohlavá
Parnassia palustris – tolije bahenní
Phyteuma orbiculare subsp. montanum – zvonečník horský
Picea abies – smrk ztepilý
Pinguicula vulgaris – tučnice obecná
Pinus mugo – borovice kleč
Plantago atrata subsp. sudetica – jitrocel černavý sudetský
Poa alpina – lipnice alpská
Polystichum lonchitis – kapradina hrálovitá
Prunella grandiflora – černohlávek velkokvětý
Ranunculus platanifolius – pryskyřník platanolistý
Rhinanthus pulcher – kokrhel sličný
Rhodiola rosea – rozchodnice růžová
Salix herbacea – vrba bylinná
Saxifraga paniculata – lomikámen vždyživý
Sedum alpestre – rozchodník horský
Thesium alpinum – lněnka alpská
Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus – mateřídouška ozdobná sudetská
Traunsteinera globosa – hlavinka horská
Trichophorum alpinum – suchopýrek alpský
Trientalis europaea – sedmikvítek evropský
Trollius altissimus – upolín nejvyšší
Vaccinium myrtillus – borůvka
Vaccinium vitis-idaea – brusinka
Veratrum album subsp. lobelianum – kýchavice bílá Lobelova
Viola biflora – violka dvoukvětá
Viola lutea subsp. sudetica – violka žlutá sudetská
Velká kotlina
Fotografováno v letech 2003 a 2004.