Syn.: Cardia quadriloba Dulac, Cochlidiosperma hederifolium (L.) Opiz, Cochlidiosperma lappago (Schrank) Opiz, Veronica lappago Schrank
Čeleď: Plantaginaceae – jitrocelovité
Rozšíření: Těžiště areálu leží v Evropě. Ve Skandinávii dosahuje až k polárnímu kruhu, ve Středozemí naopak přesahuje i do severní Afriky, do Malé Asie a na úpatí Kavkazu. Vzhledem k záměnám není areál v detailu dobře znám.
V ČR i na Slovensku se roztroušeně vyskytuje především v nižších polohách, v podhorských oblastech je pravděpodobně téměř úplně nahrazen blízce příbuzným druhem Veronica sublobata.
Ekologie: Roste především na člověkem narušených stanovištích, např. na rumištích, v zahradách, na okrajích polí a lesů. Obvykle provází živinami bohatší, vlhčí půdy.
Popis: Jednoletá bylina; lodyhy jsou poléhavé až vystoupavé, 5–40(–50) cm dlouhé, na internodiích s obloukovitě zahnutými až přitisklými chlupy, často uspořádanými ve (2–)3 řadách. Listy jsou jen na bázi vstřícné, výše střídavé (fakticky jde o listeny); řapík je 0,3–1,2 cm dlouhý; čepel je dlanitě 3(–5)laločná, 0,6–1,8 cm dlouhá a 0,8–2,3 cm široká, většinou širší než dlouhá, střední lalok bývá zřetelně širší délky. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů; květní stopky jsou 0,6–1,7 cm dlouhé, za plodu 2–3krát delší než kalich, s jednou hustou řadou kupředu zahnutých chloupků, jinak lysé; kališní cípy jsou trojúhelníkovitě srdčité, 5–6(–7) mm dlouhé, na okraji s brvami 0,8–1,2 mm dlouhými, na ploše lysé; koruna bývá 5–7 mm v průměru, světle modrá až světle modrofialová, s bílým ústím korunní trubky a tmavomodrým žilkováním na cípech; tyčinky jsou 2, s jasně modrými prašníky; čnělka je za plodu 0,7–1,1 mm dlouhá. Tobolky jsou mělce 4laločné, 3–4 mm dlouhé a 4–6 mm široké; semena jsou v obrysu široce eliptická, 2,6–3,1 mm dlouhá, světle žlutá.
Záměny: Tento druh tvoří spolu s rozrazily Veronica triloba a Veronica sublobata trojici blízkých příbuzných, navzájem často zaměňovaných. Zatímco V. triloba je diploid a V. sublobata tetraploid, V. hederifolia je hexaploidní a uvažuje se, že povstala z hybridizace obou předchozích druhů. V ČR je zcela jistě nejčastější V. sublobata, která se vyznačuje světle růžovofialovými (nikoli modrými) květy a dosti dlouhými květními stopkami, na nichž je kromě souvislé husté řádky obloukovitých chlupů většinou ještě mnoho dalších chloupků odstálých; tento druh nebyl dlouhou dobu vůbec rozlišován. Rovněž modrokvětá, povětšinou drobná V. triloba má kališní cípy chlupaté nejen na okraji, ale i na ploše. V teplejších oblastech se tyto druhy občas vyskytují vedle sebe.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam ČR (2012) řadí rozrazil břečťanolistý z hlediska ohrožení mezi druhy vyžadující pozornost – nedostatečně prostudované (C4b).
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 4. 5. 2020 (Česko, Čechy, Český Krumlov).