Syn.: Veronica acinifolia L., Veronica segetalis Pers., Veronica viscosa Kit. ex A. Dietr., Cochlidiospermum praecox (All.) Opiz
Čeleď: Plantaginaceae Juss. – jitrocelovité; Scrophulariaceae Juss. – krtičníkovité
Veronica praecox
Rozšíření: Vyskytuje se ostrůvkovitě především ve střední a jižní Evropě, izolovaně však i v jižní Skandinávii, ve Velké Británii, v Moldově a na jižní Ukrajině, areál zasahuje i do severozápadní Afriky, Malé Asie a na Kavkaz. V ČR roste dosti hojně v teplých oblastech severozápadních a středních Čech a jižní Moravy.
Ekologie: Obývá slunné stráně, skalní stepi, náspy, meze, úhory a pole. Roste na vysýchavých půdách a preferuje vápnité podklady či bazické vyvřeliny.
Veronica praecox
Popis: Jednoleté nebo ozimé, 5–15 cm vysoké, žláznaté a chlupaté byliny. Lodyha nevětvená, přímá nebo od báze větvená přímými v dolní části obloukovitě vystoupavými větvemi, oblá, zelená, v dolní části často červenavě naběhlá, dole olysalá, výše chlupatá. Listy vstřícné, dolní krátce řapíkaté, horní téměř přisedlé, čepel celistvá, vejčitá až trojúhelníkovitá, po okraji hrubě vroubkovaná, na líci tmavozelená a lesklá, na rubu často nafialovělá nebo hnědočervená. Hrozen řídký všestranný, květy velmi drobné v úžlabí listovitých listenů. Květní stopky hustě chlupaté, delší než kalich, kalich jen na bázi kratičce srostlý, kališní cípy 3–5 mm dlouhé, koruna 4–6 mm, světle sytě modrá s tmavším žilkováním, nitky tyčinek kratší než koruna, modravé, prašníky modré. Plodem je tobolka, alespoň v dolní části nafouklá. Kvete od března do května.
Ohrožení a ochrana: Rozrazil časný je zařazen mezi ohrožené druhy naší květeny (C3).
Veronica praecoxVeronica praecox
Veronica praecox
Fotografováno dne 27. 3. 2008 (Praha, Prokopské údolí).