VERONICA SERPYLLIFOLIA L. – rozrazil douškolistý / veronika dúškolistá

Syn.: Veronica tenella All., Veronica neglecta F. W. Schmidt, Veronica microphylla Kit. in Schultes, Veronica integerrima Beck
Čeleď: Plantaginaceae – jitrocelovité

Veronica serpyllifolia

Rozšíření: Původní na značné části severní polokoule, v Evropě neroste pouze v jihovýchodním Rusku a v nejsevernějších oblastech Skandinávie, v Asii se vyskytuje především na Urale, Kavkazu, Altaji, zasahuji i na Dálný východ. V poddruhu V. s. subsp. humifusa se vyskytuje i v Severní Americe. Dnes je druhotně rozšířen i v Austrálii, na Novém Zélandě, v jižní Africe a Jižní Americe. U nás roste roztroušeně až hojně téměř na celém území, na jižní Moravě je vzácnější.

Ekologie: Roste na pastvinách, loukách, mezích, okrajích cest a polí a ve světlých lesích. Vyhovuje mu vlhčí, hlinitá až jílovitá půda bohatá na živiny a chudá na vápník. Kvete od května do června.

Popis: Vytrvalá bylina, 5–30 cm vysoká, krátce chlupatá. Lodyha je vystoupavá až přímá, oblá, nevětvená nebo chudě větvená, hustě chlupatá. Listy vstřícné, vejčité nebo eliptické, přisedlé až kratičce řapíkaté, 8–20 mm dlouhé a 5–10 cm široké, většinou lysé. Květenstvím je vrcholový 10–40květý hrozen, kališní cípy úzce eliptické až vejčité, převážně lysé, koruna je delší než kalich, 5–9 mm v průměru, bělavá až nafialovělá. Horní a postranní korunní cípy mají vyniklou modrou žilnatinu, horní cíp je nejširší, spodní nejužší.

Veronica serpyllifoliaVeronica serpyllifolia
Veronica serpyllifoliaVeronica serpyllifolia

Fotografováno dne 14. 5. 2005 (Česko, Čechy, Nová Hasina).