VICIA PISIFORMIS L. – vikev hrachovitá / vika hrachovitá

Syn.: Cracca pisiformis (L.) Opiz, Ervum pisiforme (L.) Peterm.
Česká jména: vikvice hrachovitá (Opiz 1852), vikev hrachovitá (Kubát 2002)
Slovenská jména: vika hrachovitá (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Fabaceae – bobovité

Vicia pisiformis

Rozšíření: Roste v Evropě, na západě od Francie přes střední Evropu do evropského Ruska, na severu zasahuje do jižního Skandinávie, na jihu do severní Itálie, na Balkán, do Turecka a na Kavkaz. U nás roste roztroušeně v teplejších územích, místy je hojnější, např. ve středních a severozápadních Čechách.

Ekologie: Roste v křovinách a na křovinatých stráních, v lesních lemech, ve světlých lesích, na pasekách. Kvete od června do srpna.

Vicia pisiformis

Popis: Vytrvalá, popínavá nebo poléhavá bylina, vysoká 80–200 cm. Lodyha je hranatá, lysá, v horní části větvená. Listy jsou sudozpeřené, zakončené větvenou úponkou, lístky v počtu 3–5 párů, první pár přiléhá k lodyze, jsou široce vejčité, celokrajné, tuhé, lysé, sytě zelené. Palisty jsou bylinné, polostřelovité až půlměsíčné, s jedním až třemi zuby. Květenství je hroznovité, dlouze stopkaté, květů je 10–30, kališní cípy jsou nestejně dlouhé, mnohem kratší než kališní trubka, koruny jsou žlutobílé, 12–13 mm dlouhé. Plodem je lusk, semena jsou obvykle kulovitá, hilum zabírá asi polovinu obvodu semene.

Ohrožení a ochrana: V ČR je vikev hrachovitá zařazena k ohroženým druhům (C3), na Slovensku k potenciálně zranitelným (NT).

Vicia pisiformis
Vicia pisiformis
Vicia pisiformis

Fotografovali Radim Cibulka, dne 8. 7. 2012 (Česko, Babka u Černošic) a Dana Michalcová (Botanická fotogalerie), dne 8. 7. 2011 (Hartvíkovice).