Syn.: Vicia cracca subsp. tenuifolia (Roth) Gaudin, Cracca tenuifolia (Roth) Gren. et Godr., Vicia boissieri Freyn., Vicia elegans Guss.
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Západní, střední a východní Evropa, západní část Ruska, Kavkaz, Malá Asie, je uváděn i z jihu Sibiře, Střední Asie, západní Číny, severní Indie, ba dokonce lze zaznamenat i údaje z Nepálu.
U nás se vyskytuje především v teplejších oblastech západních, středních a severních Čech a na střední a jižní Moravě.
Ekologie: Roste na suchých stráních a trávnících, v křovinách, okrajích teplomilných lesů, náspech. Dává přednost spíše zásaditým půdám a slunným, teplým a suchým stanovištím. Kvete od května do července.
Popis: Vytrvalá, 40–150 cm dlouhá bylina. Lodyha popínavá, vystoupavá až přímá, hranatá, lysá nebo olysalá, větvená. Listy přisedlé, sudozpeřené s 8–12 jařmy, vřeteno zakončené jednoduchou nebo rozvětvenou úponkou, lístky čárkovité až kopinaté, 10–50 mm dlouhé, 0,5–5 mm široké, olysalé až jemně přitiskle chlupaté. Květenstvím je jednostraný hrozen vyrůstající z úžlabí listů, dlouze stopkatý, 20–30květý. Kalich pravidelný, pěticípý, zvonkovitý. Koruna světle modrofialová, 12–14 mm dlouhá, pavéza vejčitá, na vrcholu vykrojená, křídla kratší, člunek kratší než křídla. Plodem je lusk s 2–3 semeny.
Záměny: Od podobné vikve ptačí (Vicia cracca) se liší delší čepelí pavézy, která bývá výrazně barevně odlišná od křídel a člunku, ale také vzrůstem. Lodyhy vikve tenkolisté se často opírají samy o sebe a neproplétají se luční vegetací jako vikev ptačí. Oba druhy nejsou bezprostředně příbuzné a liší se také základním chromosomovým číslem: počet chromosomů vikve ptačí jsou násobky čísla 7, u vikve tenkolisté čísla 6.
Fotografováno dne 7. 6. 2004 (Česko, Praha-Písnice).