Syn.: Viola arguta subsp. meridionalis W. Becker, Viola arguta var. meridionalis (W. Becker) L. B. Sm. et A. Fernández, Viola arguta subsp. typica W. Becker, Viola corchorifolia Dombey ex Ging., Viola punicea Ruiz et Pav. ex Ging.
Čeleď: Violaceae Batsch – violkovité
Viola arguta
Rozšíření: Hory severozápadu Jižní Ameriky, vyskytuje se v kolumbijských, ekvádorských i peruánských Andách.
Ekologie: Roste v horských vlhkých lesích, v reliktních čihoulových porostech, v křovinaté vegetaci na březích vodních toků, při okrajích pastvin i kolem cest, v nadmořských výškách od 2200 až do 3500 m.
Viola arguta
Popis: Polokeř s dřevnatým větveným oddenkem a lodyhou popínavou, 100–200 cm dlouhou, chlupatou až olysalou. Listy jsou střídavé, řapíkaté, vejčité, na bázi nesymetricky srdčité, na okraji pilovité, na vrcholu špičaté až zašpičatělé, obvykle lysé, jen na žilkách chlupaté; palisty jsou kopinaté, 6–10 mm dlouhé, špičaté, na okraji třásnité, zelené až načervenalé. Květy vyrůstají z úžlabí listů, květní stopky jsou 1–3 cm dlouhé, kratší než listy; listence jsou čárkovité, špičaté; kališní lístky jsou kopinaté, špičaté, 4–6 mm dlouhé, lysé; korunní lístky jsou červené, nestejné, 6–8 mm dlouhé, ostruha je nápadně velká, skoro stejně dlouhá jako korunní lístky nebo i delší. Plodem je kulovitá tobolka.
Poznámka: Andské violky jsou morfologicky značně variabilní, najdeme mezi nimi byliny habituálně dosti podobné druhům středoevropským, rovněž však výrazně odlišné bylinné druhy růžicovité (např. Viola pygmaea). Jsou zde dokonce zastoupeny i druhy částečně dřevnaté, většinou popínavé – právě k nim patří i tato poněkud kuriózní červenokvětá violka.
Viola arguta
Viola arguta
Viola arguta
Fotografoval Mário Duchoň, dne 3. 3. 2014 (Ekvádor, Parque nacional El Cajas).