Česká jména: violka rohatá (Dostál 1958), violka rohatá, violka ostruhatá (Kubát 2002)
Čeleď: Violaceae Batsch – violkovité
Rozšíření: Pyrenejský endemit rostoucí na francouzské i španělské straně Pyrenejí. Dosti často pěstovaný druh, v horách střední a jižní Evropy občas zplaňuje. U nás v současnosti pěstován zřídka, vzácně v horských oblastech zplaňuje.
Ekologie: V Pyrenejích roste na horských pastvinách a loukách, na vápencových substrátech, až do výšek 2500 m n. m. U nás byla tato violka nalezena v přirozených travinných společenstvech mezofilních až vlhkých krátkostébelných luk. Druh kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalé byliny s tenkým, plazivým oddenkem, vysoké 15–20 cm. Lodyhy krátce vystoupavé až přímé, oblé. Listy zřetelně řapíkaté, 2–4 cm dlouhé, čepel úzce vejčitá až vejčitá, mělce vroubkovaně pilovitá, na vrcholu tupě špičatá, na bázi klínovitá nebo uťatá až mělce srdčitá, na spodní straně chlupatá, řapíky přibližně zdéli čepele nebo kratší, úzce křídlaté. Palisty trojúhelníkovitě vejčité, stejně dlouhé nebo delší než řapík, hrubě zubaté až zastřihovaně laločnaté. Květní stopky až 10 cm dlouhé, v horní polovině s drobnými listenci. Květy vonné, kališní lístky uzoučce trojúhelníkovité, s dlouhými přívěsky, koruny fialové, vzácně bílé, až 4 cm vysoké a 3 cm široké, korunní lístky navzájem se nepřekrývající, s až 15 mm dlouhou, rovnou nebo nezřetelně zahnutou ostruhou. Plodem je vejcovitá tobolka.
Fotografováno dne 18. 8. 2009 (Francie, Parc National des Pyrénées, Pic du Midi de Bigorre).