VIOLA MERXMUELLERI Erben – violka Merxmüllerova / fialka

Syn.: Viola calcarata var. garganica (Terracino) Fiori et al., Viola gracilis var. garganica Terracino
Čeleď: Violaceae Batsch – violkovité

Viola graeca

Rozšíření: Italský endemit, roste pouze na poloostrově Gargano.

Ekologie: Stanovištěm jsou světlé dubové lesíky a krátkostébelné trávníky na vápencovém podkladu. Lokality leží v nadmořské výšce 500–850 m.

Viola graeca

Popis: Vytrvalá trsnatá bylina vysoká 5–25 cm, s plazivou, vystoupavou nebo přímou, řídce až hustě chlupatou lodyhou. Listy jsou střídavé, řapíkaté, dolní mají čepel široce vejčitou až eliptickou, s 2–5 oddálenými vroubky, čepel horních listů je mnohem užší, obvykle úzce obkopinatá, celokrajná; palisty jsou úzké, často nedělené nebo nepravidelně zpeřené, koncový úkrojek je úzce až čárkovitě obkopinatý. Květy vyrůstají jednotlivě v paždí horních listů, jsou 5četné a souměrné; květní stopky jsou 5–20 cm dlouhé; kališní lístky jsou kopinaté, 7–11(–13) mm dlouhé, na konci s hranatým přívěskem; koruna je modrofialová, vzácněji žlutá nebo dvoubarevná, horní korunní lístek je klínovitý, 0,9–1,8(–2,5) cm dlouhý, na vrcholu uťatý, ostruha je 7,5–13 mm dlouhá; tyčinky jsou přisedlé; gyneceum srůstá z 3 plodolistů, semeník je svrchní, jednopouzdrý. Plody jsou tobolky.

Poznámka: Tato violka patří do velmi komplikovaného okruhu jihoevropských macešek, dříve byla často spojována s druhem Viola graeca, který se liší kratšími listovými řapíky a kratší ostruhou, jakož i karyologicky.
H. Merxmüller (1920–88), na nějž odkazuje druhové jméno, byl německý botanik, působil v Mnichově a zabýval se nejen květenou Alp a Středozemí, ale i flórou jižní Afriky.

Viola merxmuelleri
Viola graeca
Viola graeca
Viola merxmuelleri

Fotografoval Ladislav Hoskovec, dne 20. 4. 2008 (Itálie, poloostrov Gargano).