Syn.: Viola brachysepala Maxim.
Česká jména: violka divotvárná (Domin-Podpěra 1928, Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: fialka podivuhodná (Dostál 1950, Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Violaceae Batsch – violkovité
Viola mirabilis
Rozšíření: Východoevropský druh, na západ areál zasahuje po východní Francii, na jih po severní Itálii a země bývalé Jugoslávie, na sever po střední Skandinávii a jižní Finsko, na východ přes evropské Rusko až po střední Sibiř (po Irkutsk). V poddruhu Viola mirabilis subsp. brachysepala (syn. Viola brachysepala) areál pokračuje až na Dálný východ, do ruského Primorska, čínského Mandžuska, Koreje a Japonska.
U nás se vyskytuje převážně v termofytiku a mezofytiku v územích se suťovými lesy či bazickými substráty. V některých oblastech vzácně nebo zcela chybí. V oreofytiku jediná, téměř sto let neověřená lokalita v Krkonoších.
Ekologie: Roste v listnatých lesích a hájích, na humózních hlubokých půdách, na převážně bazických podkladech. Kvete v dubnu a květnu.
Viola mirabilis
Popis: Vytrvalé byliny s šikmým až vystoupavým, často vícehlavým oddenkem, díky kterému se tak tvoří trsy. Rostliny jsou dvojtvárné. Na jaře nízké, bezlodyžné, řapíky i květní stopky vyrůstají zdánlivě z oddenku, listy s čepelí zpravidla kornoutovitě stočenou, okrouhle vejčitou až okrouhlou, tupě špičatou, tupou nebo někdy zašpičatělou, lysou nebo roztroušeně chlupatou, řapík vždy delší než čepel, na průřezu přibližně trojhranný, na kýlu nazpět šikmo odstále dlouze chlupatý, velmi vzácně olysalý. Květní stopky v polovině až těsně pod květem s krátkými listénci. Jarní květy vonné, obvykle neplodné, kališní lístky úzce trojúhelníkovité až kopinaté s přívěsky alespoň dvakrát kratšími než ostruha. Koruny lilákové až světle fialové, fialově žilkované, ostruha silná, tupá, světle liláková až zelenavě bílá. V pozdním jarním období a v létě lodyhy až 30 cm vysoké, s podobným průřezem jako řapíky, na kýlu dlouze odstále chlupaté, přízemní listy dlouze řapíkaté, s čepelí obdobnou jarní, avšak tmavěji zelenou, horní lodyžní listy až téměř přisedlé a poloobjímavé, palisty lodyžních listů světle zelené, později hnědnoucí, podlouhlé až čárkovitě kopinaté. V paždí lodyžních listů nejčastěji na 2–3 cm dlouhých stopkách kleistogamické, plodné květy. Plodem je tobolka. Semena s masíčky.
Ohrožení a ochrana: Violka divotvárná je v ČR vzácnějším taxonem vyžadujícím další pozornost (C4a).
Viola mirabilis
Viola mirabilis
Fotografováno dne 30. 3. 2011 (Praha).