Čeleď: Violaceae Batsch – violkovité
Viola zoysii
Rozšíření: Roste v horách na západě Balkánského poloostrova, na sever zasahuje až do jihovýchodních Alp (Karavanky).
Ekologie: Stanovištěm jsou horské louky a pastviny, převážně na vápencovém podkladu, převážně v nadmořských výškách 1500–2800 m.
Viola zoysii
Popis: Vytrvalá, obvykle lysá bylina; lodyhy jsou vystoupavé, 3–15 cm vysoké. Listy jsou střídavé, řapíkaté, s eliptickou až okrouhlou, vroubkovanou až téměř celokrajnou čepelí; palisty jsou celokrajné nebo s 1–2 krátkými zoubky po stranách. Květy vyrůstají jednotlivě v paždí listů; kališní lístky jsou kopinaté, na vrcholu tupě špičaté, s čtvercovým přívěskem; koruna je 2–4 cm dlouhá, žlutá nebo fialová, s rovnou nebo mírně zakřivenou ostruhou 8–15 mm dlouhou; tyčinky jsou přisedlé; gyneceum srůstá z 3 plodolistů, semeník je svrchní. Plodem je tobolka.
Poznámka: Violky z příbuzenstva druhu Viola calcarata tvoří složitý taxonomický komplex. Na jeho vzniku se podílela polyploidie a zčásti i hybridizace s violkami z dalších příbuzenských skupin; značnou roli hrála i izolace v oddělených horských masivech. Tento druh je stejně jako většina alpských taxonů z tohoto okruhu tetraploidní (má 2n=40). Naproti tomu většina populací podobných violek z centrálních Apenin a středomořských ostrovů, k nimž patří např. Viola eugeniae, Viola munbyana a Viola corsica, jsou také hybridního původu a mají 2n=34, 52, resp. 104.
Viola zoysii
Viola zoysii
Viola zoysii
Fotografovali Petra Štěpánková a Vít Grulich, dne 21. 5. 2016 (Černá Hora, Durmitor, louky u obce Žabljak).