Syn.: Weinmannia tinctoria Sm.
Čeleď: Cunoniaceae – opaduňovité
Rozšíření: Endemit ostrovů Réunion a Mauricius v Indickém oceánu; zatímco na Réunionu je stále hojný, na Mauriciu v přírodě přežívá už jen asi 50 jedinců. Rod Weinmannia je charakteristický pro vlhké tropické lesy, zejména na jižní polokouli. Dosud známých asi 120 druhů roste v tropické Americe (zde přesahuje až na Antily), dále na Novém Zélandu, na Madagaskaru a v Africe.
Ekologie: Roste ve vlhkých deštných lesích v nadmořské výšce 500–1700 m, provází živinami bohaté půdy na sopečných vyvřelinách. Na Réunionu patří místy k dominantám stromového patra.
Popis: Stálezelený strom, dorůstá výšky až 15(–20) m; kmen může dosáhnout až 1 m v průměru, s hnědou borkou, větve jsou oblé a lysé, letorosty poněkud zploštělé, plstnaté. Listy jsou vstřícné, lichozpeřené, s 2–9 páry vejčitých, na okraji hrubě zubatých, špičatých lístků; vřeteno je široce křídlaté; palisty jsou nápadné, vytrvalé. Květenství je jediný koncový hrozen; květy jsou drobné, 4–5četné, vonné; kališní lístky jsou volné; koruna je bělavá, rovněž volná; tyčinky jsou ve 2 kruzích; gyneceum je dvoupouzdré. Plody jsou oranžové nebo načervenalé tobolky s 2–10 drobnými elipsoidními semeny.
Záměny: Podobná Weinmannia mauritiana, která roste rovněž v Maskarénách, má jen 1–3 páry lístků a listové vřeteno jen velmi slabě křídlaté, hrozny květů často vyrůstají po několika.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 9., 12. a 15. 9. 2009 (Réunion, Forêt de Bébour, Plateau de Bélouve a Takamaka).