George Weymouth narodil se před rokem 1585 v Cockingtonu v anglickém Devonu, zemřel přibližně v roce 1612. Britský mořeplavec a objevitel.

O jeho mládí neinformují žádné zdroje. Pravděpodobně měl dobré znalosti navigace a stavby lodí a už v roce 1602 se účastnil výpravy do Severní Ameriky. V roce 1605 byla připravována expedice na území Massachusetts (součástí byly i dnešní státy Maine a New Hampshire). Výpravu financoval F. Gordes (1565–1647), nazývaný Otec anglické kolonizace v Severní Americe (nikdy Ameriku nenavštívil), H. Wriothesley (3. hrabě ze Southamptonu) a T. Arundell (1. baron z Wardouru). Vedením výpravy pověřili G. Weymoutha. Cílem bylo usídlit nové kolonisty v oblasti dnešního státu Maine. Expedice odplula z Anglie na lodi Archangel z přístavu Ratcliffe na Temži, dne 5. 3. 1605 a přistála v Nantucketu, dne 6. 5. 1605, při další plavbě pak na ostrově Monhegan 17. 5. 1605. Prozkoumali a zmapovali pobřeží dnešního Maine mezi zátokou Penobscot a ústím řeky Kennebec. Výprava také v Maine objevila borovici nazývanou později vejmutovka a dovezli ji do Evropy. Mezi posádkou lodi a domorodci panovala vzájemná nedůvěra, ačkoliv spolu obchodovali. G. Weymouth je označován jako únosce, protože 5 indiánů kmene Patuxet se odvážilo na palubu lodi a byli odvezeni do Evropy (18. 7. 1605). Tři z nich byli v Plymouthu předáni F. Gorgesovi, dva posláni do Londýna. Únos zvýšil nedůvěru domorodců. Jeden z indiánů se v květnu 1607 vrátil jako průvodce se 120 kolonisty na území tzv. Nové Anglie (dnes Maine, New Hampshire, Vermont, Massachusetts, Rhode Island a Connecticut). Nejdéle žil indián jménem Tisquantum (Squanto), který se dostal i do Španělska, žil v Londýně, v roce 1614 se vrátil do Ameriky a pomáhal při pokusech obnovit mír a obchod s indiány. Také pomáhal jako průvodce při mapování. Jeho kmen v letech 1618–19 vymřel na blíže neurčenou infekční chorobu (možná neštovice).
Z cesty kapitána Weymoutha se zachovaly zápisky J. Rosiera (1573–1609) A True Relation of the most prosperous voyage made this present year 1605, kde popisoval např. domorodce a faunu. Kapitán Weymouth navštívil Severní Ameriku ještě v roce 1607, pak už o něm není dost zpráv.

Na počest kapitána G. Weymoutha byla v Británii severoamerická borovice (Pinus strobus) nazývána Weymouth Pine. Náš botanik Opiz v roce 1854 uveřejnil pro tento druh jméno Strobus weymouthiana.
Poměrně zvláštní shodou okolností úspěšně pěstoval na svých rozsáhlých pozemcích borovici vejmutovku jmenovec kapitána – Thomas Thynne, 1. vikomt Weymouth (1640–1714), který nebyl s kapitánem Weymouthem nijak příbuzný. Byl to britský šlechtic, po otci baronet, který byl např. vyslancem ve Švédsku. Později působil jako člen parlamentu a ve vysokých úřadech. V roce 1682 získal titul 1. vikomt Weymouth. Z jeho činů bylo velmi uznávané pěstování a šíření borovice vejmutovky, která se dobře hodila na lodní stožáry – vysoká, štíhlá a rovná. Zvláštní je, že si borovici vejmutovku přivlastnil, změnil její anglické jméno na Lord Weymouth Pine.
Pinus strobus