Slezská metropole Vratislav musela být v minulosti městem naprosto okouzlujícím, překrásným a v mnoha ohledech jistě zcela výjimečným – vždyť si třeba vzpomeňte na veleslavnou zahradu Scholtzovu nebo se zkuste začíst do slezské lyriky 17. a 18. století. Jenže světu nevládne jen moudrost, krása a poezie, ke konci 2. světové války byla tehdy německá Vratislav prohlášena za pevnostní město, které mělo zastavit postup Rudé armády – proboha. Toto rozhodnutí znamenalo pro Vratislav totální katastrofu, 70 % města bylo zničeno. Stopy války jsou dnes patrné jen z architektonických kontrastů, ruce si tu trochu více natěsno podávají překrásné historické paláce s moderními architektonickými koncepcemi. Přesto tu najdete místa, z jejichž nádhery se tají dech.
Vratislav
Místem velmi neobyčejným je i botanická zahrada zdejší univerzity, ležící téměř v centru starého města. Byla založena už v roce 1811, po krakovské zahradě (Ogród Botaniczny Uniwersytetu Jagiellońskiego) založené v roce 1783 je tedy druhou nejstarší botanickou zahradou na území dnešního Polska (Varšava dostala botanickou zahradu až v roce 1819). Původně měla rozlohu okolo 5 hektarů, ležela na pozemku, který univerzitě daroval pruský král Fridrich Vilém III. Z Rostocku tehdy do Vratislavi přesídlil botanik Heinrich Friedrich Link (1767–1851), který byl jmenován prvním ředitelem botanické zahrady. V těch časech objednali u olešnického zahradníka Liebiga 427 rostlin, které se staly základem této univerzitní sbírky. V roce 1812 se začalo s výstavbou prvních skleníků a v roce 1816 už měla zahrada zhruba 2000 druhů rostlin.
Vratislav
V letech 1852–83, za direktoriátu paleobotanika Heinricha Roberta Göpperta, byla zahrada rozšířena o arboretum, alpinetum (zde se používá pro tuto část zahrady tvar alpinarium), byla zvětšena sbírka užitkových rostlin, sbírky rozděleny systematicky i fytogeograficky. Dalšími vynikajícími řediteli byli například věhlasný botanik Adolf Engler (do roku 1889), autor Die natürlichen Pflanzenfamilien, dále Karl Prantl, který řídil od roku 1892 i vydávání časopisu Arbeiten aus dem Königl. Botanischen Garten zu Breslau, či rodák z Čech Ferdinand Pax, autor spisu Schlesiens Pflanzenwelt. V roce 1933 byla zahrada rozšířena ještě o další hektar. Tragickým byl již zmiňovaný konec války, přímo v zahradě bylo tehdy centrum německé protiletadlové artilérie, jak zahrada vypadala po opětované palbě sovětských bombardérů si raději nechtějme ani představit. Život se do zahrady vrátil až v roce 1950, kdy byla opět otevřena pro veřejnost a v roce 1960 byla připojena k zahradě ještě další zhruba hektarová plocha.
Vratislav
Dnešní vratislavská botanická zahrada je vedena naprosto skvěle. Návštěvník se v ní může mile ztratit i na mnoho hodin a vůbec mu nedojde, že je zrovna uprostřed více než půlmiliónového města. Pokud prohlídku začnete od její západní části – asi vás tam přitáhne ohromující pohled na věže dvoupodlažního gotického kostela sv. Kříže a sv. Bartoloměje – narazíte na novější část zahrady s okrasnými rostlinami a menším jezírkem. Na dvou hektarech jsou tu tisíce kusů těch nejefektnějších hybridů, které si dokážete představit.
Vratislav
Rostliny mediteránní se tu střídají s výpěstky vyšlechtěnými severně od Alp, jistě si všimnete i polských vlaječek u některých jmenovek, které označují hybridy přímo polské. Nemá smysl jmenovat z této přehlídky jednotlivé rostliny – až to uvidíte, pochopíte, že by to k ničemu nebylo. A tak v této části zahrady zmíním už jen trpaslíka, který tu sedí na velkém kameni – abyste rozuměli, tak Vratislav je vlastně město plné trpaslíků, vratislavští trpaslíci jsou novodobým symbolem města. Objevíte je tu všude, někteří tu jen tak spí u svého domečku, jiní ale zase třeba hasí požár, anebo hrají na trumpetu či salutují, určitě tu najdete i trpaslíka, který vám nabízí dáreček s mašličkou či dokonce své vlastní srdce.
Vratislav
Ke starší části zahrady musíte jít od vstupu na východ. Tam projdete oddělením představujícím systém rostlinné říše, dále projdete arboretem a alpinetem, až vzadu je i oddělení rostlinné morfologie a dekorativní zahrada s popínavkami. Určitě vás okouzlí větší jezírko (pozůstatek slepého ramene řeky Odry) se sbírkou vodních rostlin, umělým vodopádem a dřevěným můstkem.
Vratislav
Sbírka dřevin čítala v roce 2002 celkově 2937 taxonů. Při naší návštěvě zrovna kvetly hortenzie snad všech možných barev, nad nimi se zvedaly statné stromy z Asie, Evropy i Ameriky. V zahradě se nachází i 29 památných stromů, kterým se i v Polsku dostává přímé ochrany – polskou orlici tu najdete u tisů (Taxus baccata), jinanu (Ginkgo biloba), statných dubů (Quercus robur) i buků (Fagus sylvatica), platanů (Platanus ×hispanica), ale i u ořechovce vejčitého (Carya ovata) a lapiny (Pterocarya fraxinifolia). Můžete si však být jisti, že vás z dřevin zaujme druhů daleko více.
Vratislav
Vratislavské skalce je už více než 100 let – založil ji tady paleobotanik H. R. Göppert. V současnosti tu najdeme okolo 1500 taxonů rostlin. Velmi pozoruhodným exponátem je tu miniatura geologického profilu z roku 1856, která zachycuje skalní vrstvy z okolí slezského města Wałbrzychu. Kolem profilu jsou shromážděny zkameněliny pravěkých kapradin a pravěkých stromů z rodu Walchia.
Velkou atrakcí vratislavské zahrady je i sbírka tropických a subtropických akvarijních rostlin – je jich tady okolo 250 taxonů. Jsou představovány v akváriích o rozměrech 200 × 80 × 75 cm, jejich objem činí 1200 litrů. Hodnotná je také velmi rozsáhlá sbírka břečťanů (Hedera).
Vratislav
Příjemné prostředí vratislavské botanické zahrady dotváří i řada soch, jsou zde busty především zasloužilých vratislavských botaniků, je tu ale i Karl Linné a slezský básník a dramatik Joseph von Eichendorff. Kolem upravených cestiček je rozmístěno mnoho laviček, najdete také stánek s občerstvením. Celá zahrada je místními používána i jako plocha k relaxaci.
Zahrada je otevřena od 19. března do 31. října denně, vstupné v roce 2016 činilo 15 polských zlatých. Návštěvu tohoto místa našim čtenářům vřele doporučujeme.
Vratislav
Fotografováno dne 21. 7. 2016.