Syn.: Zanthorrhiza apifolia L’Hér., Xanthorhiza apiifolia (L’Hér.) Guimpel., Otto. et Hague.
Čeleď: Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité
Rozšíření: Východ Severní Ameriky – od státu Maine na severu až po severní Floridu a východní Texas na jihu, centrum areálu je v Appalačském pohoří a přilehlých oblastech jihovýchodních států USA. Monotypický rod.
Ekologie: Žlutokořen roste jako podrost v listnatých lesích, především na vlhkých místech podél potoků a horských údolí. V horách stoupá do nadmořské výšky 1 200 m.
Popis: Je to nízký opadavý keř šířící se podzemními výběžky. Z nich vyrůstají vzpřímené, většinou nevětvené větve s šedou borkou. Rostliny dorůstají výšky kolem 60 cm, zřídka výše. Listy raší bronzově a na podzim mohou výrazně červeně barvit. Jsou až 15 cm dlouhé, mají atraktivní tvar – jsou lichozpeřené (obvykle z pěti lístků), lístky jsou hluboce zoubkované. Květenství vyrůstá před či společně s listy v březnu až dubnu; je až 20 cm dlouhé a nese drobné tmavě purpurové či hnědé květy. Plodem je měchýřek.
Poznámka: Má žluté dřevo, chutná hořce, v Americe je uznáván jako léčivá rostlina, především pro zažívací potíže. Kořeny se využívaly k získání žluté barvy.
Vzácně se pěstuje jako zahradní rostlina v parcích a botanických zahradách. V kultuře ho vysazujeme do stínu či polostínu. Vyžaduje vlhkou, živinami bohatou, humózní zem. Nemá rád zásadité půdy. Používá se především jako rostlina půdopokryvná ve větších parcích či zahradách. Ve vhodných podmínkách rychle roste a brzy vyplní celý vyhrazený prostor. Snadno se množí odkopky, kořenovými řízky i výsevem semene na povrch rašelinového substrátem pod sklem.
Fotografováno ve dnech 3. 4. a 2. 5. 2008 (Česko, Botanická zahrada hlavního města Prahy).