ZINNIA ELEGANS Jacq. – ostálka sličná / cínia pôvabná

Česká jména: ostalka (Presl 1846), ostálka lepá (Dostál 1950), ostálka sličná (Mareček 2001, Kubát 2002)
Slovenská jména: zinia pôvabná (Dostál 1950), cínia pôvabná (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Zinnia elegans

Rozšíření: Původní v Mexiku, v celé Americe se vyskytuje asi 15 druhů ostálek. Do Evropy byl tento druh přivezen už na začátku 17. století, od konce 18. století se pěstuje v zahradách, byla vyšlechtěna řada kultivarů. V řadě oblastí světa zplaňuje (např. jižní státy USA, Polynésie). Ve střední Evropě zplaňuje jen ojediněle a přechodně.

Ekologie: U nás se pěstuje v zahradách jako okrasná rostlina, sekundárně se objevuje v okolí zahrad a parků, na skládkách a rumištích. Vykvétá od června do října.

Zinnia elegans

Popis: Jednoletá bylina, 30–100 cm vysoká, lodyha přímá, větvená, krátce chlupatá, listy vstřícné, přisedlé, objímavé, eliptické až srdčitě vejčité, až 10 cm dlouhé, drsné. Úbory koncové, 5–12 cm v průměru, dlouze stopkaté, zákrov 3řadý, zákrovní listeny černě lemované, ligula obvejčitá, purpurová, trubkovité květy žluté. Mnohé kultivary mívají všechny květy jazykovité, které mohou být bílé, žluté, růžové, oranžové, červené i fialové, a to v různých odstínech těchto barev. Plodem je nažka bez chmýru.

Poznámka: Pěstuje se především jako rostlina k řezu. Byla pojmenována podle Johanna Gottfrieda Zinna (1727–59), profesora medicíny a botanika z německého Göttingenu.

Zinnia elegans
Zinnia elegans
Zinnia elegans

Fotografovali Ladislav Hoskovec, v srpnu 2005 (Česko, Slezsko, Frýdek, pod osadou Berlín); Jiří Nevěřil, v říjnu 2005 (Samoa, ostrov Upolu).