Zlaté kapradí se podaří najít jen za šera nebo potmě. (Ve dne samozřejmě nemizí, ale člověk na místo, kde roste, ne a ne přijít. Je tedy fenologickou vlastností zlatého kapradí, že mění geografii okolí.) Jen zřídka roste jednotlivě, jeho vějíře většinou pokrývají celé menší paseky. Vydávají kolem sebe poměrně silnou zlatou záři, která sice nebývá vidět moc zdaleka, ale rozlévá se po zemi, jako by i ta sama zářila. Mezi zlatým kapradím nevyrůstá žádný kmen, ani keř, ani vyšší byliny. Zato tím hustší jsou kmeny kolem, takže o co je světleji u kapradí samotného, o to hlubší tma je pár kroků vedle: mezi kmeny i nahoře v korunách.
Kapradina
Listy ve vějířích jsou celé z drobných úkrojků. Vyrůstají pravidelně, dost hustě, dosahují asi do výše pasu. Drží se vzpřímeně. Staré listy se nekroutí kolem, ale pokládají se na zemi. Když k ní přilehnou, jejich vlastní světlo pohasíná, matně odrážejí okolní záři, zdají se být neskutečnými; pouhé odlesky udržující dávný tvar. Jejich obrysy netmavnou, jak by tomu bylo u obyčejných listů ležících ve stínu. Chodit po listí zlatého kapradí není jen tak; jako by noha nedošlapovala až na zem…
Známé a vyhledávané je zlaté kapradí pro své semínko (jinde: květ). To však nevyrůstá na zvláštních útvarech jako u jiných rostlin; nenajdeme stopky, tobolky, palístky. Se zlou by se potázal i ten, kdo by prohledával spodní plochy listů v domnění, že semínko očeše odtamtud: i když jsou zdálky tmavší, s červenavým nádechem a na pohled slibují, že opravdu cosi ponesou, kdo je obrátí vzhůru, uvidí jen hladké, zlaté, neplodné mřížoví. Chce-li někdo vskutku semínko zlatého kapradí dostat, ten ať jen nastaví ruku a příliš se nedívá; pak mu samo vklouzne do dlaně – zřetelné a tvrdé jako lipový oříšek, ale menší; dokonale kulaté.
Kořeny zlatého kapradí jsou tmavohnědé; až černé. Jsou znát těsně nad zemí jako paty vějířů. Na jaře, když ještě listy nevyrazily, působí jako zuhelnatělá polena zapadlá v zemi.
Na místa, kde zlaté kapradí roste, ptáci nezaletí. Jsou to místa tichá, kde by ptačí pípnutí zapadlo jak do hluboké vody. Zle by bylo se světem, kdyby ptáci sezobali zlatá semínka kapradí!
Jiné zlaté kapradí, které s tímto prvním nemá nic společného, je známé z horských smrkových lesů. Ukazuje se za prvního šera, kdy je ještě ve vzduchu dost světla, ale již se zvýrazňují obrysy blízkých věcí. Je to vždy jediný list, s několika málo oblými úkrojky. V celku se velice podobá osladiči. Vyrůstá z mechu na menších pařezech a na zřetelné stopce se ohýbá dolů. Tak leží, zřetelně odděleno od pozadí, jako ztracené pero zlatého ptáka.