Městečko Zruč nad Sázavou (okres Kutná Hora) rozhodně dosud nepatří k nejvyhledávanějším turistickým cílům u nás. Díky téměř legendárnímu „Posázavskému pacifiku“ (železniční trať v jízdním řádu označená číslem 212) je znají nejspíš trochu víc jen trampové, v oblibě toto místo možná mají i vodáci zdolávající řeku Sázavu – mohutné stěny zdejšího zámku jsou totiž od trati i řeky zcela nepřehlédnutelné. Pokud jste ještě na tomto místě nikdy nebyli, tak určitě neváhejte a návštěvu neodkládejte, opravdu to tady stojí za to. Od dálnice D1 je to sem jen co by kamenem dohodil (a zbytek v pohodě došel).
Zruč nad Sázavou
Historie Zruče sahá do 14. století, první písemná zmínka pochází z roku 1328. Ve druhé polovině 14. století panství získali Kolowratové – sídlili zde téměř 200 let. V roce 1561, za vlády Kaleniců, byla Zruč povýšena na město, její význam vzrostl. Kalenicové panství zvelebovali, ve druhé polovině 16. století přestavěli původní gotický hrad na renesanční zámek. Avšak ten jim byl nakonec za účast na stavovském povstání v roce 1623 zkonfiskován.
Dalším velmi důležitým rodem na Zruči byli Schebkové. V letech 1891–94 nechal provést železniční stavitel Jan Schebek rozsáhlou přestavbu sídla, proměnil se i přilehlý park. Současná pseudogotická podoba zámku tedy pochází až z devadesátých let 19. století, projekt tehdy vytvořil architekt Jan Vejrych. Propojil tehdy zbytky starého opevnění s mohutnou stavbou zámku do velmi romanticky působícího celku. Schebkové vlastnili zámek až do roku 1948.
Pozoruhodné záměry se Zručí měl i zlínský průmyslník Baťa. V roce 1939 zde jeho firma postavila velký závod na dětskou obuv. Plány byly ohromné, Zruč se měla stát druhým Zlínem. Avšak následné historické události tento slibný rozvoj města zastavily.
Zruč nad Sázavou
Lze předpokládat, že zahrada byla u zámku zřejmě již od nejstarších dob, jistě měla funkci především užitkovou, sloužila zámecké kuchyni. S ucelenější výsadbou parku bylo započato až kolem roku 1834, kdy tehdejší majitelé panství Löwenthalové spojili užitkovou a okrasnou zahradu do jednoho celku. Později na jejich snahy navázal v roce 1872 český novinář a politik Jan Stanislav Skrejšovský, nejvýrazněji současnou podobu parku však ovlivnila na konci 19. století až rodina Schebků. Po 2. světové válce drželo zámek město, při restituci se vrátil původním majitelům. Zásadním přelomem v historii zámku byl potom rok 2003. Tehdy za relativně příjemnou cenu koupilo od Schebků celý zámek samotné město Zruč nad Sázavou, přilehlý park Schebkovi městu dokonce velkoryse darovali. V roce 2006 byla zahájena rekonstrukce tohoto sídla, přispěla na ni i Evropská unie. Výsledky tohoto libého snažení jsou tu patrné na každém kroku.
Zruč nad Sázavou
Park před vstupem do zámku zdobí fontána osázená denivkami a jinými mokřadními rostlinami, hned u hradeb najdeme také menší dekorativní záhon s barokní sochou lva. Pozornost snad každého návštěvníka zámku jistě přitáhne blízké rosetum, které je umístěné podél hraniční zdi zámecké zahrady. Jeho dominantou je malá kolonáda obklopená záhony růží, okrasných dřevin a trvalek z jedné strany, na opačné straně pak k ní přiléhá jezírko s lekníny a břehy osázenými dřevinami i trvalkami. Tato část zahrady působí celkově velice pestře a příjemně, citlivě jsou zde spojeny jak prvky přírodní (rosetum a jezírko), tak architektonické (kolonáda).
Zruč nad Sázavou
Z jehličnatých dřevin ve zručském zámeckém parku najdeme například četné zeravy (Thuja occidentalis), smrky a jalovce, z listnáčů zaujmou dub bílý (Quercus alba), liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), platan západní (Platanus occidentalis), zmarličník japonský (Cercidiphyllum japonicum), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) nebo velmi statný trnovník akát (Robinia pseudacacia), ale také buky, lípy, břízy či javory. V parku narazíme také na dva stromy památné. Starším je tzv. Kolowratský dub (Quercus robur), vysazený zřejmě už ve 14. století, zhruba o dvě století mladší je tzv. Kalenická lípa (Tilia cordata). Z křovin v parku můžeme zmínit tavolníkovec jeřábolistý (Sorbaria sorbifolia) nebo pustoryl věncový (Philadelphus coronarius).
Zruč nad Sázavou
Malebné zákoutí najdeme rovněž v podzámčí, na skále pod opevněním a bývalou sýpkou. Údajně to bylo oblíbené místo vycházek hraběnky Emmy Schebkové. Cestička lemovaná výsadbami okrasných dřevin, trvalek, ba dokonce i četných skalniček nabízí kouzelné výhledy do okolní posázavské krajiny.
Zruč nad Sázavou
K nejstarší části opevnění patří zhruba 600 let stará Kolowratská věž. Sloužila jako hláska, zbrojnice, později zde byla umístěna i kovárna. Po rekonstrukci je také přístupná veřejnosti, nachází se v ní expozice zbraní a výstroje hradní posádky. Hned za touto věží najdeme již vzpomínaný památný Kolowratský dub.
Zruč nad Sázavou
Zajímavou novodobou funkci získal hradní příkop, je totiž určen výhradně dětem. Vede jím zábavná naučná stezka rytíře Miloty Kolowrata, na které si mohou děti vyzkoušet lukostřelbu, vyznamenat se ve šplhu, zahrát si kuželky. Občas bývá příkop využíván i pro pořádání filmových představení.
Zruč nad Sázavou
Návštěva Zruče nad Sázavou byla pro nás velmi milým překvapením, že toto místo bude až tak malebné, jsme skutečně nečekali. Rekonstrukce celého areálu skončila vlastně nedávno – teprve v roce 2015 – je proto více než pravděpodobné, že po několika dalších letech se nové výsadby dřevin i trvalek rozrostou a park ještě více zkrásní. Je báječné, že místní se o tuto pamětihodnost příkladně starají, vždy našince potěší, když vidí tolik lidského nadšení pro správnou věc.
Zruč nad Sázavou
Fotografováno dne 6. 7. 2016.