Syn.: Conocarpus niloticus Delile ex Steud.
Česká jména: strbouleň (Presl 1846, Těšitel 1912)
Čeleď: Combretaceae R. Br. – uzlencovité
Rozšíření: Původní výskyt tohoto druhu je omezen jen na severní oblasti Somálska a jemenský region Hadramaut, bývá však vysazován i jinde ve východní Africe (např. jižněji položené oblasti Somálska, v ulicích Mogadiša je to údajně jeden z nejběžnějších stromů, ale objevuje se i v Eritrei nebo Keni) a na Arabském poloostrově (Omán, Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie aj.).
Ekologie: Roste podél vodních toků v polopouštní pobřežní zóně, od pobřeží stoupá až do nadmořské výšky okolo 1000 m. V aridních oblastech je také sázen do městské zeleně.
Popis: Stálezelený strom dosahující výšky okolo 10(–15) m, s borkou šedivou, popraskanou a letorosty řídce chlupatými nebo lysými. Listy jsou řapíkaté, kopinaté, 7–11 cm dlouhé a 1,2–2 cm široké, kožovité, na bázi klínovité, celokrajné, na vrcholu špičaté, obvykle lysé. Květenství je axilární nebo terminální, latnaté, složené ze strboulů, které jsou kulovité až vejcovité, asi 5 cm dlouhé, krátce stopkaté, květy jsou sotva 2 mm dlouhé, kališní cípů je 5, jsou bílé nebo bělavé, korunní lístky chybí; tyčinek je 5. Plody jsou asi 2,5 mm dlouhé nažky, chlupaté.
Využití: Dřevo je kvalitní, používá se i k výrobě dřevěného uhlí; pryskyřici stromu využívá tradiční medicína.
Ohrožení a ochrana: Strbouleň kopinatolistý je Červeným seznamem IUCN (1998) řazen k druhům potenciálně ohroženým (NT).
Poznámka: K rodu Conocarpus patří jen dva druhy (POWO 2023), areál druhu Conocarpus erectus je podstatně rozsáhlejší, objevuje se ve vegetaci mangrove na západoafrickém, avšak i středo- a jihoamerickém pobřeží Atlantiku. Jeho listy jsou o poznání širší.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 23. 1. 2023 (Omán, výsadba v Ras al-Jinz).