Syn.: Aeginetia aeginetia Huth, Aeginetia boninensis Nakai, Aeginetia japonica Siebold et Zucc., Aeginetia mairei H. Lév., Orobanche aeginetia L., Phelipaea indica (L.) A. Spreng. ex Steud.
Čeleď: Orobanchaceae Vent. – zárazovité

Aeginetia indica

Rozšíření: Areál se táhne od Indie a Nepálu přes Bangladéš, Barmu, Thajsko a Malajsii, zasahuje i do Kambodže, Laosu a Vietnamu. Dále se druh vyskytuje na Srí Lance, v jižní a východní Číně, na Tchaj-wanu, Filipínách, v Indonésii, na ostrovech Rjúkjú, v Japonsku, Koreji a na Boninských ostrovech. Také byl zjištěn na Nové Guinei a na severu Austrálie.

Ekologie: Parazit, provází travnaté a křovinaté svahy, kde napadá trávy z rodů Miscanthus a Saccharum. Vystupuje až do nadmořské výšky 1800 m.

Aeginetia indica

Popis: Nezelená bylina, 15–40(–50) cm vysoká; kořeny jsou poněkud masité; lodyha je obvykle nevětvená nebo větvená jen u báze. Listy jsou šupinovité, vejčitě kopinaté až vejčité, 5–10 mm dlouhé a 3–4 mm široké, červené, lysé. Na vrcholu přímé květní stopky (vypadá jako lodyha) je obvykle jediný květ; kalich má charakter toulce, na vrcholu je špičatý; koruna je trubkovitě zvonkovitá, 2–4,5 cm dlouhá, růžová, nachově proužkovaná, její trubka je poněkud zakřivená, cípy jsou slabě dvoupyské, téměř celokrajné; tyčinky jsou 4; semeník je svrchní, s 4 nástěnnými placentami, čnělka je 1–1,5 cm dlouhá, blizna je žlutá. Plodem je kuželovitá až vejcovitá tobolka, 2–3 cm dlouhá, s početnými drobnými semeny.

Využití: V tradiční východoasijské medicíně se používá k léčbě řady neduhů.

Poznámka: Do rodu Aeginetia patří osm akceptovaných druhů (POWO 2020), sedm z nich roste v jižní a jihovýchodní Asii, jediný (Aeginetia mpomii) je endemitem středního Kamerunu v Africe.

Aeginetia indica
Aeginetia indica
Aeginetia indica
Aeginetia indica

Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 23. 2. 2020 (Filipíny, Luzon, Banaue).