ALOE MARLOTHII A. Berger – aloes

Čeleď: Asphodelaceae – kopíčkovité

Aloe marlothii

Rozšíření: Druh jihovýchodní Afriky, vyskytuje se na severovýchodě Jihoafrické republiky, ve Svazijsku a Mosambiku, rovněž zasahuje do jižní Botswany a snad i do Zimbabwe. Rozlišují se dva poddruhy, kromě nominátního je to ještě poddruh Aloe marlothii subsp. orientalis.

Ekologie: Roste v suché křovinaté vegetaci, na skalnatých stanovištích, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1600 m. Kvete od května do září.

Aloe marlothii

Popis: Sukulentní rostlina dosahující výšky 2–4(–6) m, obvykle jen s jediným kmenem, který je přímý, 1–3 m dlouhý, pokrytý zbytky starých listů. Listy vyrůstají na konci kmene v husté růžici, jsou kopinaté, odstálé, poněkud zakřivené, 100–150 cm dlouhé a 20–25 cm široké, šedozelené, někdy červeně naběhlé, neskvrnité, po obou stranách s červenohnědými trny 3–4 mm dlouhými, ale někdy také po obou stranách hladké, po okraji červenohnědě trnitě zubaté. Květenství je přímé, až 80 cm dlouhé, vyrůstá nad listovou růžicí, jeho stopka je silná, větvená až do 10 či více větví, které jsou obvykle téměř až horizontálně odstálé; hrozny jsou 15–50 cm dlouhé, mnohokvěté; listeny jsou vejčité, 4–7 mm dlouhé, špičaté, nahnědlé; okvětní lístky jsou žluté až oranžové, anebo červenooranžové, 25–35 mm dlouhé; tyčinky jsou vyniklé, nitky tyčinek jsou tmavě nachové, prašníky oranžové, čnělka je hnědá. Plodem je tobolka.

Poznámka: Hermann Wilhelm Rudolf Marloth (1855–1931), po němž je tento druh pojmenován, byl jihoafrický lékárník a botanik (původem z Dolní Lužice).

Aloe marlothii
Aloe marlothii
Aloe marlothii
Aloe marlothii

Fotografovala Jindřiška Vančurová, ve dnech 4. 9. 2018 (Jihoafrická republika, Mpumalanga, Blyde River Canyon Nature Reserve) a 10. 9. 2018 (Svazijsko, Mahamba).