Syn.: Alyxia pugioniformis A. Cunn., nom. inval., Alyxia richardsonii Sweet, nom. inval., Alyxia sharpei P. I. Forst., Gynopogon pugioniformis A. Cunn. ex Steud., nom. inval., Gynopogon ruscifolius (R. Br.) K. Schum., Pulassarium ruscifolium (R. Br.) Kuntze
Čeleď: Apocynaceae Juss. – toješťovité
Alyxia ruscifolia
Rozšíření: Roste ve východní Austrálii od Queenslandu po Nový Jižní Wales, a také na Ostrově lorda Howa. Udávaný výskyt v dalších částech Austrálie a na Nové Guineji není nesporný.
Ekologie: Roste především jako podrost deštných lesů, ale vstupuje i do sklerofylních křovin. Lokality vystupují až do nadmořské výšky 1200 m, do poloh, kde teploty mohou poklesnout až k bodu mrazu.
Alyxia ruscifolia
Popis: Přímý keř vysoký 2–2,5 m. Listy jsou uspořádány v přeslenech po 3–6; řapík je 0,1–0,4 cm dlouhý; čepel je úzce kopinatá až široce vejčitá, 1–6 cm dlouhá a 0,4–3 cm široká, kožovitá, lysá, lesklá, obvykle s vyniklými žilkami, celokrajná nebo řidčeji drobně zoubkovaná, podvinutá, na vrcholu ostře špičatá až hrotitá. Květenství je 3–5květý koncový strboul; kališní cípy jsou 2–3 mm dlouhé; koruna je bílá, její trubka je 5–7 mm dlouhá, cípy asi 3 mm dlouhé, asymetrické; tyčinek je mnoho. Souplodí tvoří 1–3 bobulím podobná oranžová až červená merikarpia, která jsou víceméně kulovitá, o průměru 8–11 mm.
Alyxia ruscifolia
Alyxia ruscifolia
Fotografovala Alena Vydrová, dne 18. 4. 2018 (fotografované rostliny pocházejí z kultury – Španělsko, Katalánsko, Barcelona, El Jardí Botànic de Barcelona).