Syn.: Agaricus ceciliae Berk. et Broome, Amanita inaurata Secr., Amanita inaurata Secr. ex Gillet, Amanita strangulata sensu auct. mult., Amanitopsis ceciliae (Berk. et Broome) Wasser, Amanitopsis inaurata (Secr. ex Gillet) Fayod
Další česká jména: muchomůrka šupinatá
Čeleď: Amanitaceae R. Heim ex Pouzar – muchomůrkovité
Rozšíření: Mírný pás, oblasti termofytika, jižní svahy. Zpravidla ve světlých habrových lesích.
Ekologie: Roste v červnu až říjnu, nepříliš hojně až vzácně, jednotlivě nebo v malých skupinkách v listnatých či smíšených lesích na neutrálních až vápenitých půdách.
Popis: Muchomůrka stroupkatá má klobouk až 20 cm široký. Na okraji je dlouze rýhovaný a na povrchu pokrytý tlustými, velkými, nahnědlými či našedlými (později až černavými) bradavkami s vroubkovaným okrajem. Pokožka klobouku je zbarvená od špinavě žluté přes plavě hnědou až do tmavohnědé barvy, na okraji klobouku bývá světlejší; vzácně se vyskytují i albinotické formy. Třeň je rovný, dlouze válcovitý, v dolní polovině pokrytý nahnědlými nebo šedavými šupinkami, na bázi s kroužkatými zbytky pochvy (na rozdíl od pošvatek, které mají výraznou pochvu). Stejně jako u ostatních pošvatek je bezprstenný.
Záměny: Může být zaměněna s některými jinými pošvatkami se zbytky vela na klobouku, např. s muchomůrkou Beckerovou (Amanita beckeri).
Ohrožení a ochrana: Amanita ceciliae je v Červeném seznamu hub ČR zařazena mezi ohrožené druhy (EN).
Poznámka: Nejedlá, mírně jedovatá. Pozor na záměnu s jedlými pošvatkami.
Fotografováno dne 15. 6. 2007 (Česko, Děčínsko, Malá Veleň).