AMPHILOPHIUM CRUCIGERUM (L.) L. G. Lohmann

Syn.: Anisostichus crucigera (L.) Small, Bignonia botryoides Cham., Bignonia catharinae DC., nom. inval., Bignonia crucigera L., Bignonia echinata Jacq., Bignonia echinata Aubl., nom. illeg., Bignonia hexagona DC., nom. inval., Bignonia lundii DC., nom. inval., Bignonia muricata DC., nom. inval., Bignonia phaseoloides Cham., Bignonia squalus Vell., Bignonia tiliifolia Kunth, Bignonia vitalba Cham., Nevesarmondia cordifolia (Mart.) K. Schum., nom. illeg., Petastoma phaseoloides (Cham.) Miers, Pithecoctenium aubletii Splitg., Pithecoctenium botryoides (Cham.) DC., Pithecoctenium catharinae DC., Pithecoctenium cordifolium Mart., nom. inval., Pithecoctenium crucigerum (L.) A. H. Gentry, Pithecoctenium echinatum (Jacq.) Baill., Pithecoctenium echinatum (Jacq.) K. Schum., Pithecoctenium glaucum Rusby, Pithecoctenium hatschbachii A. H. Gentry, Pithecoctenium hexagonum DC., Pithecoctenium lundii DC., Pithecoctenium muricatum Moc. ex DC., Pithecoctenium phaseoloides (Cham.) Schenck, Pithecoctenium squalus (Vell.) DC., Pithecoctenium tribrachiatum Loes., Pithecoctenium vitalba (Cham.) DC.
Čeleď: Bignoniaceae Juss. – trubačovité
Amphilophium crucigerum
Rozšíření: Roste ve Střední a Jižní Americe od jižního Mexika až po Uruguay a severní Argentinu, včetně Antil. V tropech se běžně pěstuje jako okrasná liána a občas zplaňuje. Druhotný výskyt byl zaznamenán na Novém Zélandu, ve východní Austrálii, ale i v tropické Africe; na druhotných lokalitách bylo zaznamenáno i invazní šíření.
Ekologie: Stanovištěm jsou zejména poloopadavé monzunové lesy, kde roste např. v houštinách kolem vodních toků. Vystupuje do nadmořské výšky 1200 m. Květy nepříjemně páchnou.
Amphilophium crucigerum
Popis: Statná dřevnatá liána s 6–8hrannými, podélně rýhovanými stonky o průměru až 10 cm, pokrytými bělavými šupinami. Listy jsou vstřícné, složené, s 2–3 lístky, často s koncovým úponkem, někdy jsou do úponků přeměněny i postranní lístky; řapík je 3–8 cm dlouhý; lístky jsou vejčité, 3,5–17 cm dlouhé a 6–10 cm široké, na bázi srdčité, celokrajné, na vrcholu zašpičatělé. Květenství jsou koncové hrozny až 20 cm dlouhé; květy jsou souměrné, pětičetné, krátce stopkaté; kalich je zvonkovitý, asi 1 cm dlouhý; koruna je trubkovitá, dvoupyská, 4–6 cm dlouhá, krémově bílá, posléze světle žlutá, v ústí sytěji žlutá, trubka je esovitě prohnutá, korunní cípy jsou ohrnuté; andreceum tvoří 4 tyčinky a jedno staminodium; gyneceum se skládá ze 2 srostlých plodolistů se svrchním semeníkem. Plody jsou zploštěle elipsoidní, 15–30 cm dlouhé a asi 6 cm široké, tmavohnědé, dřevnaté tobolky, na povrchu se silnými, tuhými, tupě kuželovitými papilami, otevírají se 2 švy; semena jsou početná, plochá, asi 4 cm dlouhá a až 10 cm široká, s průsvitným, na okraji poněkud nepravidelným blanitým křídlovitým lemem.
Poznámka: Mezi rostlinami z čeledi Bignoniaceae má nápadně rozsáhlý areál; velkému rozšíření napomohl snadný transport semen za pomoci větru.
Amphilophium crucigerum
Amphilophium crucigerum
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 25. a 26. 2. 2009 (Kostarika, NP Santa Rosa, La Casona; Nosara).