Syn.: Apeiba cimbalaria Arruda, Apeiba hirsuta Lam., Aubletia tibourbou (Aubl.) Willd., Aubletia tiburbu Sw.
Česká jména: poslupan člunový (Presl 1846)
Čeleď: Malvaceae Juss. – slézovité; Tiliaceae Juss. – lípovité
Apeiba tibourbou
Rozšíření: Vyskytuje se ve Střední Americe od jižního Mexika až po Panamu, v Jižní Americe zasahuje až do Bolívie a Brazílie.
Ekologie: Roste ve vlhčích poloopadavých nebo opadavých lesích v územích s určitou suchou periodou, od pobřeží až do nadmořských výšek 1100 m.
Apeiba tibourbou
Popis: Opadavý keř nebo menší strom, vysoký až 13(–20) m; borka je šedá nebo světle hnědá, hladká až slabě šupinovitá; letorosty jsou plstnaté. Listy jsou dvouřadě uspořádané, střídavé; řapík je až 3 cm dlouhý; čepel je eliptická až vejčitá, 10–33 cm dlouhá a 5,5–15 cm široká, na spodní straně rezavohnědě plstnatá jednoduchými i hvězdovitými chlupy, na bázi srdčitá, na okraji jemně zubatá nebo pilovitá, na vrcholu zašpičatělá; palisty trojúhelníkovité, až 3 cm dlouhé. Laty až 10 cm dlouhé s plstnatými větévkami nesou 4–5četné květy; kališní lístky jsou žluté, na vnější straně hedvábitě chlupaté; korunní lístky jsou asi 1,5 cm dlouhé, oranžové, tlusté; tyčinek je mnoho; semeník je svrchní. Plody jsou velké, silně zploštělé, diskovité tobolky 3,5–4,5 cm široké a 7–8 cm v průměru, zelené, v plné zralosti až černé, na povrchu s četnými měkkými ostny; semen je mnoho, jsou velmi drobná.
Využití: J. S. Presl (1846) uvádí, že dřevo tohoto stromu přelehce vodu pohlcuje, nicméně pomořští Pernambučané, svazujíce několik klád, [z něj] dělají prámy. Z kůry vláknité dělají provazy k obecnému užitku.
Apeiba tibourbou
Apeiba tibourbou
Fotografovala Alena Vydrová, dne 24. 2. 2009 (Kostarika, NP Rincón de la Vieja, Azufrales).