Syn.: Aristolochia bonplandii Ten., Aristolochia ciliata Hook., Aristolochia ciliosa Benth., Howardia fimbriata (Cham. et Schltdl.) Klotzsch
Čeleď: Aristolochiaceae Juss. – podražcovité
Aristolochia fimbriata
Rozšíření: Jihoamerický druh vyskytující se v severní Argentině (v provinciích Buenos Aires, Chaco, Córdoba, Corrientes, Entre Ríos, Formosa a Misiones), na východě Paraguaye (departamenty Central, Cordillera, Itapúa, Ñeembucú a Paraguarí), v západní části Uruguaye (departamenty Artigas, Paysandú, Salto, Soriano a Tacuarembó) a na jihu Brazílie (státy Paraná, Rio Grande do Sul a Santa Catarina). Je uváděn i z Bolívie a Venezuely, kde je však zřejmě nepůvodní.
Ekologie: Roste v galeriových lesích, na křovinatých březích vodních toků, obsazuje i antropicky ovlivněná stanoviště, v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky okolo 500 m.
Popis: Menší bylinná liána s dužnatým kořenem a lodyhou tenkou, lysou, 50–60(–200) cm dlouhou. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, ledvinité až okrouhlé, 4–7(–8) cm široké, na bázi výrazně srdčité, celokrajné, zelené, někdy se stříbřitou kresbou podél hlavních žilek. Květy jsou stopkaté, vyrůstají jednotlivě v paždí listů, trubka je silně zakřivená, na bázi baňatě rozšířená, zakončená jediným výrazným ledvinitým lalokem, až 2,5 cm širokým, na okraji nápadně třásnitým, žlutohnědým. Plodem je šestipouzdrá tobolka, 2–3 cm dlouhá.
Využití: Rostlina má výraznou okrasnou hodnotu, objevuje se proto i v kultuře. V klimatických podmínkách střední Evropy ji lze s úspěchem pěstovat v přenosných nádobách, s oblibou se vysazuje především do závěsných košů.
Aristolochia fimbriata
Aristolochia fimbriata
Aristolochia fimbriata
Fotografovala Věra Svobodová, dne 11. 7. 2015 (Francie, Toulouse, Jardin botanique Henri Gaussen – rostlina pochází z kultury).