ASPHODELACEAE Juss. – kopíčkovité / asfodelovité

Syn.: Aloaceae Batsch, Hemerocallidaceae R. Br., Xanthorhoeaceae Dumort.

Asphodelus ramosus
Aloe comptonii

POPIS:
Většinou vytrvalé byliny s oddenkem, ale také listové sukulentní rostliny (např. Aloe vera), vzácně atypicky druhotně tloustnoucí dřeviny stromového vzrůstu, např. Aloidendron dichotomum, výjimečně i byliny jednoleté, např. Asphodelus fistulosus.

Listy jsou střídavé, obvykle spirálně uspořádané (ale např. Kumara plicatilis má listy dvouřadé), soustředěné na bázi stonku, jen u dřevnatějících typů, např. u Xanthorrhoea glauca, jsou shloučené na koncích větví; obvykle jsou ploché, někdy výrazně dužnaté, např. u druhů rodu Aloe; někdy jsou řemenovité, např. u Hemerocallis fulva, nebo polooblé, např. u Asphodelus tenuifolius.

Květy jsou oboupohlavné a tvoří hroznovitá nebo klasovitá květenství, která mohou být tvořena i vysokým počtem květů, např. u Eremurus robustus; někdy se květenství latovitě větví, např. u Aloe debrana. Jsou stavěné podle čísla 3; květní obaly jsou nerozlišené, tvoří okvětí a jsou uspořádány ve 2 kruzích, mohou být volné, např. u Bulbinella cauda-felis, pokud jsou srostlé, pak na bázi, např. u Hemerocallis fulva, nebo jsou trubkovité, např. u Aloe arborescens; v rodu Haworthia se setkáváme se zygomorfní trubkovitou korunou, jejíž cípy tvoří zřetelné pysky, např. u Haworthia fasciata; zdánlivě zygomorfní květy má např. i Asphodeline brevicaulis. Tyčinek je 6 uspořádaných ve dvou kruzích. Gyneceum tvoří 3 srostlé plodolisty, semeník je svrchní; blizna je jednoduchá.

Plody jsou obvykle pouzdrosečné tobolky, např. u Asphodelus albus, u některých druhů, např. Aloe prostrata nebo Dianella ensifolia, jsou plody dužnaté (bobule). V osemení se tvoří fytomelany.

Fotosyntéza probíhá C3 cestou, např. u druhů rodu Asphodelus, ale u několika rodů sukulentů byla prokázána fotosyntéza CAM typu, např. u Aloe a Haworthia.

K význačným obsahovým látkám patří antrachinonové sloučeniny, zjištěné např. v rodech Aloe, Asphodeline, Eremurus i Kniphofia.

Xanthorrhoea glauca

ROZŠÍŘENÍ:
Se zástupci čeledi Asphodelaceae se setkáváme na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy, v současnosti se rozlišuje 40 rodů (POWO 2021) a asi 1000 druhů. Jedno centrum diverzity je v subtropech Starého světa: ve Středozemí najdeme více druhů rodů Asphodelus a Asphodeline, ve střední Asii je vývojové centrum rodu Eremurus. Naopak ve východní Asii má vývojové centrum rod Hemerocallis, jehož jediný druh (Hemerocallis lilioasphodelus) zasahuje až do jihovýchodních Alp. Nejpočetnější rod čeledi, Aloe (dnes se rozlišuje 579 druhů), má vývojové centrum v subsaharské Africe, jen nepatrně přesahuje na Arabský poloostrov, z Afriky pocházejí také např. druhy rodů Kniphofia a Haworthia. V tropech východní Asie, s přesahem na ostrovy v Tichém i Indickém oceánu, rostou druhy rodu Dianella. Gondwanský původ mají rody Bulbine a Bulbinella, které se vyskytují v jižní Africe, a kromě toho taky v Austrálii (Bulbine), resp. na Novém Zélandu (Bulbinella). Z Austrálie pocházejí velmi svérázné druhy rodu Xanthorrhoea. Velmi slabě je čeleď zastoupena v Americe: rostou zde jen dva monotypické rody (Excremis coarctata a Pasithea caerulea).

RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Aloe
Aloiampelos
Aloidendron
Asphodeline
Asphodelus
Bulbine
Bulbinella
Dianella
Eremurus
Hemerocallis
Kniphofia
Kumara
Pasithea
Phormium
Trachyandra
Xanthorrhoea

EKOLOGIE:
Mnoho zástupců kopíčkovitých roste v etésiové vegetaci, ať už jsou to varianty na mediteránní typy, jako je macchie, garrigue nebo frygana, nebo fynbos a renosterveld v jižní Africe. Platí to o rodech Asphodelus, Asphodeline, Trachyandra nebo Bulbine, součástí podobné vegetace jsou i druhy rodu Xanthorrhoea v Austrálii. Druhy rodů Eremurus, Aloe nebo Hawortia provázejí vegetaci ještě extrémněji aridní. Naopak druhy rodu Hemerocallis vstupují do vegetace mezofilnější, nároky na mezofilnější stanoviště mají i druhy rodu Kniphofia.
Naproti tomu druhy rodu Dianella rostou spíše ve vlhčích tropech.
Nezi opylovači najdeme hmyz, ale zejména mnohé druhy rodu Aloe jsou opylovány ptáky, např. Aloe ferox. U Xanthorrhoea johnsonii se uvažují jako opylovači i letouni.
Pro šíření mnoha druhů má význam vítr, zejména pro druhy s křídlatými semeny, např. Aloe marlothii; ukazuje se ale, že totéž platí i o druzích rodu Aloe s dužnatými plody. Asphodelus fistulosus šíří zřejmě i voda.

PŘÍBUZNOST:
Dříve široce chápaná čeleď liliovitých byla už na sklonku 20. století v podezření, že vývojové vztahy mezi druhy do ní zařazenými fungují jinak, než si badatelé zpočátku mysleli. To se potvrdilo poté, co byly využity molekulárně-biologické metody: těmi se potvrdil zásadní význam přítomnosti černých fytomelanů v osemení. Ovšem rodové uspořádání se muselo chvíli setřepávat a ustálilo se teprve v systému APG 3: ukazuje se, že Asphodelaceae se odštěpily dříve, než došlo k diferenciaci příbuzných Amaryllidaceae a Asparagaceae. Oproti zmíněným příbuzným čeledím jsou ale Asphodelaceae morfologicky mnohem jednotnější.

VYUŽITÍ:
Cévní svazky z listů druhu Phormium tenax lze spřádat, takže se zejména v minulosti využívaly jako textilní surovina.
Řada druhů se pěstuje pro okrasu: v podmínkách střední Evropy jsou oblíbené např. Hemerocallis lilioasphodelus a Hemerocallis fulva, poněkud choulostivější je např. Kniphofia uvaria, u náročnějších pěstitelů lze občas spatřit i některé druhy rodu Eremurus. Ve vnitřních kulturách se pěstuje např. Gonialoe variegata, ve sbírkách sukulentů jsou oblíbené také druhy rodu Haworthia, např. Haworthia cymbiformis. V tropech se velmi často pěstují další druhy z rodu Aloe, Kniphofia i Xanthorrhoea. Oblíbené je zejména Aloe vera, a to nejen z důvodů okrasných, ale i proto, že patří k velmi významným prostředkům tradičního léčitelství a figuruje v lékopisech staré egyptské, ájurvédské i čínské medicíny.

Dianella javanica
Phormium tenax

Fotografovali Mário Duchoň, Vít Grulich, Ladislav Hoskovec, Věra Svobodová, Alena Vydrová.