Syn.: Astragalus cappadocicus Boiss., Astragalus chionophilus Boiss., Astragalus longidens Freyn
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Astragalus lineatus
Rozšíření: Maloasijsko-íránský druh. V Turecku je dosti široce rozšířen v centrální a východní části Anatolie, zasahuje i do severního Íránu. V areálu je dosti variabilní ve tvaru listů i ve velikosti květů; někteří badatelé rozlišují více variet.
Ekologie: Roste v řídkých lesích, na travnatých a kamenitých stráních i v alpínských travinobylinných společenstvech. Lokality leží v nadmořské výšce 1200–4300 m.
Astragalus lineatus
Popis: Vytrvalá polštářová bylina s dřevnatou kořenovou hlavou a plazivými až vystoupavými lodyhami dlouhými až 12 cm; celá rostlina je pokryta jednoduchými chlupy. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, 1–4(–7) cm dlouhé, s 8–12(–16) jařmy; lístky jsou eliptické až úzce kopinaté, 0,1–0,4 cm široké, obvykle hustě chlupaté, celokrajné, na vrcholu uťaté, tupé až špičaté; palisty jsou úzce trojúhelníkovité, 6–10 mm dlouhé. Květenství jsou husté hlávky tvořené 6–25 květy; kalich je 1,2–1,7 cm dlouhý, zprvu trubkovitý, posléze nápadně kulovitě nafouklý, s dlouhými bílými chlupy, zuby jsou 3–7 mm dlouhé; koruna je bělavá, růžová, nachová až modrofialová, pavéza je 1,8–3 cm dlouhá. Lusk je vejcovitý, hustě dlouze chlupatý, uzavřený v kalichu.
Poznámka: V Anatolii se vyskytuje několik druhů kozinců, jejichž kalichy se po odkvětu nápadně nafukují. Tento se od ostatních odlišuje dlouhými jednoduchými chlupy.
Astragalus lineatus
Astragalus lineatus
Astragalus lineatus
Astragalus lineatus
Fotografovala Eva Rencová, dne 28. 5. 2013 (Turecko, pohoří Köse Dağları, nedaleko města Şebinkarahisar).