Syn.: Sceura marina Forssk.
Čeleď: Acanthaceae – paznehtníkovité
Rozšíření: Velký areál zabírá pobřeží Indického oceánu včetně okrajových moří a zálivů a západní část Tichého oceánu. Nejdále na severozápad zasahuje do Egypta a na pobřeží Íránu, Kataru a Bahrajnu v Perském zálivu, na jihozápadě se vyskytuje ještě na pobřeží Jihoafrické republiky. Souvisle roste na pobřeží indického subkontinentu a jihovýchodní Asie, ve Vietnamu, jižní Číně, na Tchaj-wanu a souostroví Rjúkjú, v severní části pobřeží Austrálie, na jihovýchod dosahuje ještě na Nový Zéland a na severovýchod na Guam a Vanuatu.
Ekologie: Významná složka vegetace mangrove. Roste na bahnitých mořských pobřežích, která jsou pravidelně zaplavována v průběhu přílivu a obnažována při odlivu. Dobře snáší vysokou salinitu a změny výšky vodního sloupce. Asi nejodolnější druh mangrove na pobřeží Indického a Tichého oceánu, zasahuje nejdále na sever i na jih a je tedy nejlépe přizpůsoben k rozdílům v teplotě vody i vzduchu a je tolerantní vůči proměnlivosti vzdušné vlhkosti, protože provází pobřeží s navazujícím prostředím pouští, monzunových i deštných lesů. Snáší průměrné roční teploty v rozpětí 17–27 °C. Na nejextrémnějších nebo fragmentárních stanovištích může vytvářet jednodruhové porosty.
Popis: Keř nebo strom do 5(–14) m výšky. V okolí kmenů z půdy vyrůstají „lesíky“ dýchacích kořenů, které jsou tužkovité, až 20 cm dlouhé a 1 cm tlusté. Listy jsou vstřícné, kopinaté, 3,5–12 cm dlouhé a 1,5–5 cm široké, celokrajné, na vrcholu s protáhlou špičkou, na líci světle zelené, na rubu bledě žlutozelené a jemně hedvábitě chlupaté. Květy vyrůstají v krátkých vidlanovitých květenstvích, jsou čtyřčetné, asi 0,5 cm velké, květní obaly jsou na bázi srostlé, koruna je široce trubkovitá, žlutá až oranžová, tyčinky 4. Plody jsou 2–3 cm dlouhé žlutozelené, zploštělé, v obrysu široce eliptické až vejčité, asymetrické, s nasazenou špičkou, poněkud připomínají mandle.
Záměny: V druhově bohatší vegetaci mangrove mohou jednotlivé druhy způsobovat determinační problémy. Pro dobré určení je nejlepší vidět květy nebo plody. Kolíkovníky se od všech odlišují tvorbou plodů, které nejvíce připomínají tvarem i velikostí mandle. Druhy z čeledi Rhizophoraceae se odlišují plody, které klíčí již na mateřském jedinci a mají velmi dlouhý, mečovitý hypokotyl. Druhy rodu Sonneratia mají velké plody knoflíčkovitého vzhledu. Rod Lumnitzera má výrazně hroznovitá květenství a poměrně drobné, vřetenovité nažky.
Využití: Porosty mangrove byly na mnoha místech vykáceny; nyní se však ukazuje, že jsou významným prvkem ochrany břehové linie a na řadě míst jsou znovu obnovovány. Kolíkovníky, které tvoří i v přirozených podmínkách pionýrskou vegetaci, jsou při takových rekonstrukcích zhusta využívány.
Poznámka: Kolíkovníky prodělaly v nedávné době pouť v rostlinném systému. Bývaly někdy řazeny do samostatné čeledi, mnozí autoři je považovali za součást sporýšovitých (Verbenaceae). Současné systémy založené na molekulárně-biologických znacích je klasifikují do čeledi paznehtníkovitých (Acanthaceae).
Rod Avicennia byl pojmenován po perském lékaři Avicennovi.
Fotografovali Vít Grulich a Alena Vydrová, dne 13. 2. 2011 (Seychely, ostrov Mahé, Port Glaud).