Syn.: Mulinum hirsutum Phil., Mulinum leoninum Lorentz, Mulinum ovalleanum Phil., Mulinum spinosum Pers., Selinum spinosum Cav.
Čeleď: Apiaceae Lindl. – miříkovité

Azorella prolifera

Rozšíření: Pochází z Jižní Ameriky, kde roste ve střední a jižní části Chile a téměř v celé jižní a střední Argentině (neroste ale na Ohňové zemi), na sever zasahuje až do argentinských provincií San Juan a Mendoza. Údajně by se snad mohl vyskytovat i v Bolívii.

Ekologie: Stanovištěm jsou křoviny a trávníky na kamenitých svazích i stepní vegetace, v jižní polovině areálu vystupuje až do nadmořské výšky 1500 m. Kvete od listopadu do března.

Azorella prolifera

Popis: Hustě větvený dvoudomý nebo polygamní, často polokulovitý pichlavý polokeřík s dřevnatou bází, dorůstá výšky 25 cm. Listy jsou střídavé, na bázi pochvaté, čepel je dělená do 3(–5) oblých, tuhých, často jemně pýřitých a na konci pichlavých úkrojků. Květenství je koncový okolík na stopce 1–6 cm dlouhé; listeny obalu jsou čárkovité, obvykle na bázi volné; květy jsou obvykle jednopohlavné, samčí a samičí buď na různých jedincích (rostliny dvoudomé), nebo na jednom jedinci vyrůstají současně oboupohlavné i jednopohlavné květy (rostliny polygamní), v okolíku jich může být až 60; kališní lístky jsou kratičké, trojúhelníkovité; korunní lístky jsou žluté; tyčinek je 5; semeník je svrchní. Plodem je zploštělá, v obrysu vejčitá až okrouhlá, na okraji křídlatá dvounažka asi 6 mm dlouhá.

Poznámka: V nedávné době byla publikována studie molekulárně biologických znaků několika rodů jihoamerických miříkovitých, která značně proměnila názory na jejich klasifikaci. Jejím výsledkem je i zjištění, že rod Mulinum, do něhož byl tento druh tradičně řazen, je polyfyletický, a je třeba jej včlenit do šířeji chápaného rodu Azorella.

Azorella prolifera
Azorella prolifera
Azorella prolifera
Azorella prolifera

Fotografoval Mário Duchoň, dne 3. 1. 2019 (Chile, Parque nacional Torres del Paine).

Literatura:
Plunkett G. M. et Nicolas A. N. (2017): Assesing Azorella (Apiaceae) and its allies: Phylogenetics and a new classification. – Brittonia 69: 31–61.