Syn.: Barringtonia apiculata (Miers) R. Knuth, nom. illeg., Barringtonia caffra (Miers) E. Mey. ex R. Knuth, Barringtonia celebesensis R. Knuth, Barringtonia ceramensis R. Knuth, Barringtonia ceylanica (Miers) Gardner ex C. B. Clarke, Barringtonia elongata Korth., Barringtonia excelsa A. Gray, Barringtonia lageniformis Merr. et L. M. Perry, Barringtonia longiracemosa C. T. White, Barringtonia obtusangula (Blume) R. Knuth, Barringtonia pallida (Miers) Koord. et Valeton, Barringtonia rosaria Oken, Barringtonia rosata (Sonn.) R. Knuth, Barringtonia rumphiana (Miers) R. Knuth, Barringtonia salomonensis Rech., Barringtonia stravadium Blanco, Barringtonia terrestris (Miers) R. Knuth, Barringtonia timorensis Blume, Butonica apiculata Miers, Butonica caffra Miers, Butonica ceylanica Miers, Butonica inclyta Miers, Butonica racemosa (L.) Juss., Butonica rosata (Sonn.) Miers, Butonica rumphiana Miers, Butonica terrestris Miers, Caryophyllus racemosus (L.) Stokes, Eugenia racemosa L., Huttum racemosum (L.) Britten, Megadendron ambiguum Miers, Megadendron pallidum Miers, Menichea rosata Sonn., Michelia apiculata (Miers) Kuntze, Michelia ceylanica (Miers) Kuntze, Michelia racemosa (L.) Kuntze, Michelia rosata (Sonn.) Kuntze, Michelia timorensis (Blume) Kuntze, Stravadium obtusangulum Blume, Stravadium racemosum (L.) Sweet
Čeleď: Lecythidaceae A. Rich. – hrnečníkovité
Barringtonia racemosa
Rozšíření: Velmi rozsáhlý areál se rozkládá v tropech Starého světa. Druh byl zaznamenán ve východní Africe v Jihoafrické republice a Mozambiku, dále na Madagaskaru, Seychelách, Srí Lance, na asijském kontinentu od Indie po Malajsii a jižní Čínu, dále na Tchaj-wanu a ostrovech Rjúkjú, na Filipínách a v Indonésii. Také roste na Nové Guineji, v severní Austrálii a na mnoha ostrovech Oceánie; v Polynésii a na Havajských ostrovech ale jen zplanělý.
Ekologie: Typickým stanovištěm jsou primární a sekundární deštné lesy, zejména mokřadní a zaplavované porosty podél vodních toků a při jejich ústí do moře.
Barringtonia racemosa
Popis: Stálezelený větší keř nebo strom vysoký 2–20(–27) m; borka je hladká nebo brázditá, šedohnědá. Listy jsou střídavé, soustředěné na koncích větví; řapík je 0,2–1 cm dlouhý, poněkud křídlatý; čepel je obkopinatá, 14–42 cm dlouhá a 4–16 cm široká, lysá, s 10–22 páry postranních žilek, na bázi klínovitá, na okraji pilovitá až vroubkovaná, na vrcholu špičatá až zašpičatělá. Květenství je nicí koncový hrozen 20–100 cm dlouhý; listeny jsou trojúhelníkovité, 5–6 mm dlouhé; květy jsou přisedlé nebo na stopkách až 1,6 cm dlouhých; češule je (4–)6–12 mm dlouhá; kalich se otvírá 2 chlopněmi až 1,2 cm dlouhými, vzácněji vzniká 3–5 nestejných cípů; koruna je 4četná, korunní lístky jsou eliptické, 1,5–2,5 cm dlouhé, bílé nebo narůžovělé; andreceum tvoří 5–6 kruhů, z nich vnější je staminodiální, jejich nitky jsou 1–2 cm dlouhé, bílé, růžové nebo nachové; semeník je (2–)3–4pouzdrý, čnělka je 3–5,5 cm dlouhá. Plod je vejcovitý, na průřezu 4hranný, 5–9 cm dlouhý a 2–5,5 cm široký, na vrcholu s vytrvalým kalichem.
Využití: V lidovém léčitelství se používá borka a semena, semena však obsahují saponiny a jsou jedovatá: různé části rostliny se používaly k trávení hmyzu, ryb i divokých prasat. Borka má velký obsah tříslovin. Šťáva z rozmačkaných plodů aplikovaná externě léčí kožní choroby. Dřevo se užívá jako palivo. Strom rychle roste a má vysokou okrasnou hodnotu.
Poznámka: V rodu Barringtonia je dnes známo více než 65 druhů. Většina z nich je vázána na Indonésii a Novou Guineu a většina provází mokřadní nížinná stanoviště, jen výjimečně vystupují do hor. Jen dva druhy mají velký areál; kromě tohoto je to Barringtonia asiatica.
Barringtonia racemosa
Barringtonia racemosa
Barringtonia racemosaBarringtonia racemosa
Barringtonia racemosa
Barringtonia racemosa
Barringtonia racemosa
Barringtonia racemosa
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 23., 28. a 30. 1. 2018 (Palau, Babeldaob, Ngardmau, Taki Falls, Ngchesar a Ngaremlengui).